Josef (44) Smířená rodina okolo stolu

Genesis 47:11-14 Josef usídlil svého otce a své bratry a dal jim v egyptské zemi do vlastnictví půdu v nejlepší části země, v zemi Ramesesu, tak jak farao přikázal. A Josef zásoboval svého otce, bratry a celý dům svého otce potravou podle jejich počtu. Chléb nebyl v celé zemi, protože hlad byl velmi tíživý, a egyptská země i kenaanská země byly hladem zcela vyčerpány.

Josefův příběh je od nás vzdálen tisíce let. Přesto se v kulisách beduínských stanů i egyptských paláců odehrává opakujících se drama: křivda, vina, chaos, zranění, oddělení, zrada, samota, ale i láska, naděje, úsilí, požehnání, zralost a objetí. Zvu vás na dobrodružnou výpravu po Josefových stopách na cestě od křivdy k odpuštění a usmíření.

44. Smířená rodina okolo stolu

Na celém světě je sucho. Krize zasáhla všechny. Nedělala kulturní, národní, ani náboženské rozdíly. Potrápila beduínské kmeny i mohutnou civilizaci egyptskou. Všichni byli zasaženi. Hlad už trvá dva roky a ještě pět let nebude lépe. Příroda zase jednou s přehledem demonstrovala lidem jejich limity a uvrhla je do propasti bezmoci. Jak chcete donutit déšť, aby skrápěl zemi, aby se mraky zformovaly na obloze. Už nepomáhají obřady, modlitby, ani oběti. Sedm let měli lidé našlápnuto úžasným směrem, dařilo se zemědělství, ekonomice i kultuře. A teď hladomor, krize. S každým rokem tíživěji dopadá na celý svět. A přesto nám příběh do kulis vyprahlé země zasadí paradoxní obraz. Rodina, která sedí u stolu a má dostatek jídla. 

Genesis 47:11-14 Josef usídlil svého otce a své bratry a dal jim v egyptské zemi do vlastnictví půdu v nejlepší části země, v zemi Ramesesu, tak jak farao přikázal. A Josef zásoboval svého otce, bratry a celý dům svého otce potravou podle jejich počtu. Chléb nebyl v celé zemi, protože hlad byl velmi tíživý, a egyptská země i kenaanská země byly hladem zcela vyčerpány. 

Obraz rodiny, která má dostatek jídla a žije na dobrém území uprostřed hladem a suchem vyčerpané země. Rodina jako oáza života uprostřed nehostinné pustiny. Text mi evokuje dojem, který znám ze závěrečných scén z filmů. Po všech zápletkách, zvratech, krizích a konfliktech se všichni přeživší hrdinové setkají u večeře. Okolo stolu vládne uvolněná atmosféra. Kamera přejíždí od jednoho k druhému. Oko kamery se postupně zastaví na tváři jednotlivých spolustolovníků. Divákovi je tvář známá, protože sledoval film a zná část hrdinova dramatu. Právě sdílený příběh v nás vyvolává zdání blízkosti. Jaké tváře vidíme? Kdo má dostatek jídla? Kdo má tu milost sedět u stolu v oáze života? A kdo všechno přispěl k tomu, aby zde bylo na stole jídlo? Text nám jednotlivé zúčastněné představí: „A Josef zásoboval svého otce, bratry a celý dům svého otce potravou podle jejich počtu“ Závěr se dá přeložit „až po nejmenší“. Josef, otec, bratři, jejich rodiny až po malé děti. Už jsme na konci příběhu, a tak dobře víme, o koho jde.  Dovolte mi, abych vám jednotlivé postavy představil. 

Začneme u Jákoba. V jeho stařecké zvrásněné tváři je vepsán bohatý příběh.  Když jako nezralý mladík podvedl bráchu a utíkal z domu, netušil, kam ho Bůh zavede. Našel si manželky a zplodil pěknou řádku dětí, překonal potřebu zákeřně podvádět a naučil se bojovat tváří v tvář. Ale nedokázal vyřešit situaci napětí mezi Josefem a jeho bratry.  Teď u stolu sedí mimo jiné proto, že se naučil dobrovolně přijímat nedobrovolnou ztrátu. Když mu zemřela Ráchel, truchlil a přilnul k synu Josefovi. Když o něj tragicky přišel, přilnul k nejmladšímu Benjamínovi. Potom se musel rozhodnout a Benjamina se dobrovolně vzdát. Pustil toho třicetiletého muže ze své ochranitelské náruče a bezpečí svého stanu a nechal ho jít na nebezpečnou výpravu do Egypta. To byl velký akt důvěry vůči Bohu. Proto tu dnes je, a proto tu jsou i ostatní, protože Jákob prokázal důvěru Bohu a nechal toho, kdo je mu nejcennější, aby dospěl. A sedí tu navzdory všem svým minulým hříchům. 

Je tu Rúben. Prvorozený mezi bratry, který ovšem o své postavení prvního přišel. Muž, který má vleklý konflikt s tátou, vyspal se s jeho milenkou. Táta mu to stále vyčítá. Ale sedí tu. Mimo jiné i proto, že se zachoval pohotově a nenechal bratry, aby Josefa kdysi dávno zabili. Zastavil je, přibrzdil jejich hněv. Odvážně se jim postavil. V konkrétní chvíli důvěřoval Bohu a věděl, že zabíjet bráchu není správné. Jakkoliv je štve.  Proto tu dnes je, a proto tu jsou i ostatní, protože Rúben důvěřoval Bohu, nechtěl zabít bratra a postavil se proti většině. A sedí tu navzdory své vině, kterou mu táta nikdy neodpustí. 

Vedle něj sedí Juda. I on si zažil své.  Díky jeho pohotovosti Josef přežil. A díky jeho sebeobětující se lásce a odvaze vyprávět bolestivý příběh se Josef dal bratrům poznat. Proto tu dnes je, a proto tu jsou i ostatní, protože Juda přesměroval touhu bratrů od krve k penězům. Jako mluvčí se potom před Josefem chopí slova a vypráví příběh o všem, co se odehrálo za Josefovými zády. Jeho řeč je tak silná, že na jejím konci se Josef rozpláče a dá se bratrům poznat.  A i on tu sedí navzdory své vině, které se dopustil vůči svým vlastním synům a snaše.

Šimeon a Lévi sedí vedle sebe a mají na rukou spoustu krve. Není to jen krev Josefova. Už dříve vyvraždili celé město. Zbaběle a podle pozabíjeli všechny oslabené muže. Nesouhlasili s otcovým politickým řešením a radikálně pomstili znásilnění své sestry. Podíleli se na Josefově trápení. Táhnou si na hřbetu celý balík viny. A přesto tu teď sedí a mají co jíst, i když okolo vládne hlad. Sedí tu oni a kvůli nim tu mohou sedět i ostatní, protože v pravou chvíli přiznali vinu a prokázali bratrství. 

Sedí tu další bratři, jejichž osobní příběhy se nám nedochovaly. Zabulón, Isachar, Dan, Gád, Ašer, Neftalí. S každým kouskem chleba, který jedí, si uvědomují, že přijímají proto, že zhřešili a někdo za ně zaplatil, někdo jim odpustil, a proto tu teď jsou. Zároveň se změnili, přiznali vinu a prokázali bratrství. 

Sedí tu Benjamín, který musel prožít dobrodružství. Musel odvážně opustit tátu a vydat se do Egypta. Bez dobrodružství s pohárem a bez ohrožení vlastního života by tu teď neseděl ani on, ani nikdo ostatní. I on se svým utrpením podílel na hostině

Jsou tu ženy. Je tu Dína, která byla znásilněna a posléze tvrdě pomstěna. Bilha a Zilpa, milenky Jákoba a zasloužilé maminky jeho synů. Je tu Támar, které zemřeli dva manželé, a protože se o ní nikdo nechtěl dál postarat, musela vzít situaci do vlastních rukou, převléct se za prostitutku a svést vlastního tchána. Nyní však hrdě vychovává dvojčata, která se jim narodila. 

A tím se dostáváme k poslední skupině lidí zmíněné textem. Až po ty maličké. Ty, jejichž příběhy neznáme. Nemuseli vykonat vůbec nic proto, aby zde mohli u stolu sedět. Jen měli tu milost, že se narodili do Boží rodiny. Z milosti vrůstají do toho, čím žijí jejich rodiče. Jsou syceny zdarma. Nevykonali vůbec nic, nemuseli ještě projevit vlastní akt důvěry v Boha jako všechny ostatní postavy. Nemuseli se ještě měnit tak, jako ostatní postavy. Zatím jen sledují důvěru a proměnu ostatních, ale už teď jsou s nimi. Narodili se do jejich příběhu

No, a nesmíme zapomenout na Josefa. Josef je oficiálně jejich hostitelem. Zásobuje je potravinami. Bez něj by hladověli v judské poušti. Josef a jeho rodina jsou tu, protože Josef vytrval, důvěřoval Bohu, překonal mentalitu oběti a stal se zachráncem. Odpustil druhým. Oddělil se od těch, kdo mu ublížili, ale když ho Bůh vyzval po letech, svůj postoj přehodnotil a udělal vstřícný krok směrem k usmíření. Je štědrý. Dovede se vžít do viníka, zahlédl na chvíli i svůj stín, kterým by mohl zničit svou rodinu. Proto je nyní může hostit. Ale dovedu si představit, že kdybych k němu jako vypravěč příběhu přišel a ocenil před ním jeho výkon, pousmál by se. A řekl něco v tom smyslu, že je to ve skutečnosti Bůh, kdo je hostitelem, ne on. Vy jste proti mně sice zamýšleli zlo, Bůh to však zamýšlel k dobru, aby vykonal to, co je dnes, aby zachoval při životě početný lid. 

Co mají všichni u stolu společného? 1) Všichni jsou provázání. To, že tu sedí a mají jídlo uprostřed hladu, není jejich individuální zásluhou. Jsou závislí jeden na druhém. Jsou příkladem jednoho provázaného organismu. Kdyby zůstali každý sám, nepřežili by a umřeli by hlady. Proto se museli naučit spolu být. Překonat přirozenou kainovskou nenávist. Odpustit si a usmířit se jako jedno tělo, které nemůže jinak, než být spolu. 2) Na toto místo je přivedla Boží milost, která geniálně použila jak jejich slabostí, hříchů a nezralostí, tak jejich dobrých stránek. To vše utkala v jeden velký pestrý obraz rodiny, která sedí a má dostatek uprostřed hladu.

Až budete sedět s rodinou a přáteli u oběda nebo u večeře, zkuste se na chvíli zastavit a podívat na každého, kdo tam sedí. Připomeňte si část jeho příběhu. Co o něm víte? Co ho přivedlo právě na toto místo? I on tu sedí navzdory svému hříchu, zároveň možná nebýt jeho, ani vy byste tu dnes neseděli. Se stejnými pohledy a otázkami si můžete všímat bratří a sester, až budete příště slavit ve sboru Večeři Páně. To je obraz rodiny, která sedí okolo stolu. Přivedly nás sem naše dobré vlastnosti a silné stránky, ale i naše hříchy. Jsme tu naší zásluhou a druzí jsou tu naší zásluhou a my jsme tu kvůli druhým a jejich zásluhám, zároveň jsme se všichni nějakým způsobem provinili. V tomto velkém mixu svatosti i hříšnosti, zralosti i ubohosti sedíme jeden vedle druhého. Josefova tvář se změní ve tvář Krista. To on je naším hostitelem v dobách nouze.