Myšlenka: Dnes jsme na Josefově životě mohli vidět, že důsledky pokřiveného rodinného tance s otcem přetrvávají. Josef se naučil taneční kroky, ve kterých pokračuje i v dospělosti. Nejde to jinak. Snaží se zalíbit druhým a přichází zklamání. A to až do doby, než se ujistí o lásce, kterou k němu vždycky měl jeho táta.
Josefův příběh je od nás vzdálen tisíce let. Přesto se v kulisách beduínských stanů i egyptských paláců odehrává opakujících se drama: křivda, vina, chaos, zranění, oddělení, zrada, samota, ale i láska, naděje, úsilí, požehnání, zralost a objetí. Zvu vás na dobrodružnou výpravu po Josefových stopách na cestě od křivdy k odpuštění a usmíření.
Minule jsme sledovali nedozírné důsledky, které měla bratrská křivda na Josefa. Josef byl absolutně vykořeněn ze svého prostředí. Každý den, který strávil v nuceném otroctví, závažnost křivdy narůstala. Protože význam křivdy je dán váhou jejích negativních důsledků. Josef prožívá nejtěžší období v životě a teď není čas na odpuštění. Aktivní křivdy mívají poměrně jasnou provázanost mezi příčinou a důsledkem. Někdo mi vrazí a mě bolí nos. Kolega mě seřve a já pak nemůžu spát. Bratři Josefa prodají a on je otrokem. Příčina a následek, jasná spojitost. U deficitních křivd nejsou důsledky tak jednoznačné. Je těžší na ně ukázat prstem, někdy se v životě objeví až mnohem později. Máma nedokázala rozpoznat potřeby svého dítěte, když bylo malé, a ono má pak zmatek v tom, jak si říct o to, co potřebuje. Chlapi mladého chlapce nenaučí, co to znamená být mužem. On si teď hledá potvrzení svého mužství v romantických vztazích. Jen obtížně a s notnou dávkou opatrnosti propojujeme dávnou křivdu s jejími důsledky. Jeden ze způsobů, jak důsledky deficitních křivd v životě odhalíme, a tedy odhalíme i samotnou křivdu, je, když se podíváme na opakující se dysfunkční motivy v našem životě. To, co se opakuje jako zaseknutá gramofonová deska. Podíváme se na jeden opakující se motiv v Josefově životě. Je to vzorec obrovské snahy a velkého zklamání. Snaha-zklamání. Josef se v životě opakovaně dostával do stejné situace. A to nám naznačí možnou slabost, nebo deficitní křivdu. A je to vzorec, který poprvé zažil s tátou.
Josef se choval tak, aby se to líbilo jeho otci. Přináší mu zlou zprávu o svých bratrech a tím se k němu přibližuje. Otec jeho chování podpoří. Dá mu plášť a pozdvihne ho nad všechny ostatní bratry. Josef se poprvé dostává na vrchol. Má důležitou funkci. Potom se všechno rozpadne. Josef vykládá rodině sen. Otec ho okřikne a časem pošle od sebe pryč. Reaguje mimo jiné na připomínku mrtvé Ráchel. Josef se v jeho mysli dotkl jeho zemřelé ženy. Příběh má jasnou strukturu: Josefova, otcem oceňovaná, snaha a potom nečekaný zvrat a pád. Snaží se být nejlepším a sloužit otci, a přestože se neprovinil, přijde zklamání.
Stejný příběh se v Josefově životě odehraje znovu. Už ne ve vztahovém tanci s otcem, ale s jinými důležitými muži. Prvním z nich je Potifar. Josef se snaži a daří se mu. Potifar si toho časem všimne a ustanoví ho nad vším, co ve svém domě má. Josef je opět pánem domu. Za svou snahu a díky Božímu požehnání je povýšen na vrchol. Stará se o všechno a nosí nový plášť. Na vrcholu však dojde znovu ke zlomu. Tentokrát se proti němu postaví Potifar a pošle ho do vězení. A Josef zase za nic nemohl. Dlouhodobě odolával flirtům šéfovy manželky. Z Potifarova úhlu pohledu se však Josef dotkl jeho ženy, a tak ho od sebe posílá pryč. Josef podruhé přišel o plášť i svou pozici. Odehrává se stejný příběh. Josef se snaží být nejlepším, slouží druhému, a přestože se neprovinil, přijde zklamání.
Do třetice příběh začne podobně. Josef začne pracovat ve věznici. Správce věznice, figura otce v příběhu, si Josefa všimne a opět ho postupně povýší. Josef se znovu dostane na vrchol. Tentokrát se však příběh změní. Místo pádu se do příběhu vnoří jiný příběh, kde Josef pečuje o vysoce postavené úředníky, kteří upadli v nemilost. Dobře se o ně stará, všímá si jich s pečlivostí a věrností, která je mu vlastní. Vyloží jim sny. Pekař bude popraven a číšník osvobozen. Josef číšníka požádá, aby se za něj přimluvil u faraona. Zde se poprvé snaží Josef aktivně změnit svůj úděl, něco udělat. Zdůrazňuje svou nevinu. Ale číšník na něj zapomene. Dva roky Josef čeká na odezvu. Jak dlouho mu vydržela naděje? Týden, měsíc, půl roku? Víc asi ne. Další zklamání. Znovu se na Josefa někdo vykašlal a Josef neví proč. Snaží se být tím nejlepším, slouží druhému (tátovi, Potífarovi, číšníkovi), a přestože se ničím neprovinil, přijde zklamání. Tady se příběh nakonec změní. Číšník si po dvou letech vzpomene. Josef se dostane před faraona. Toho nejvyššího muže v celé zemi a má možnost začít sloužit jemu.
Nelze si nevšimnout podobnosti. Josef se vůči mužským autoritám chová stále stejně. Je konzistentní. Opakuje to, co se naučil doma. V rodinném systému zastával určité místo a toto místo neopouští ani v jiných kontextech. Bylo to místo toho, kdo se opravdu ze všech sil snaží sloužit: otci, Potífarovi, správci věznice, pekařovi, číšníkovi a faraonovi. A to není nutně samo o sobě špatně. Díky tomu se však stává závislým na vůli a nevůli těch, kterým zrovna slouží. Vstupuje do vztahu služebníka vůči pánovi. Vztah služebníka a pána je vždy vztahem nejistým. Není to vztah otce a dítěte. U Potífara si namele, u správce věznice to nějak funguje, u číšníka zase přijde zklamání a u faraona to zatím funguje dobře, ale kdo ví, jak to bude dál. Josefovo chování ve vztahu k autoritám není příliš pestré. Jakoby s tím pestrobarevným pláštěm kdysi ztratil i schopnost se chovat nějak jinak. Ve všem se Josefovi v životě daří, krom vztahů k mužům, kterým Josef slouží. Vztah otroka a pána je velmi křehký pro Josefa a zároveň není schopen vstoupit do žádného jiného vztahu. Ve vztahu Josefa a faraona nasloucháme příběhu se zatajeným dechem. Co přijde teď? Jak bude vypadat pád tentokrát? Musí přijít, zatím nám to ten příběh takto vyprávěl. Díky Bohu však dříve, než přijde zklamání, se Josef s tátou setká a dozví se o jeho lásce k němu. Ta nejistota pramenící z chybějícího ujištění od táty ovlivnila Josefa a jeho vztahy k mužům, kterým sloužil. Těžko říct, jak bychom takový moment nazvali křivdou, ovšem důsledky se v životě Josefa jednoznačně projevily.
Samozřejmě nevíme, jak přesně to bylo. Vycházím pouze z předpokladů, že deficitní křivdy jsou těžko rozlišitelné, ale mají zásadní dopad na další život člověka. Často se to, co mi v životě chybí, projevuje v opakujících se vzorcích chování, které připomínají zaseknutou gramofonovou desku. V Josefově případě je patrné, že se chová stále stejně vůči mužům v pozici autority, vstupuje do role otrok-pán a opakovaně přichází zklamání. V takových situacích si člověk pokládá otázku: Jsou Josefovy taneční kroky jeho chování projevem jeho síly nebo slabosti, nedostatku, nejistoty ve vztahu k tátovi?
Pokud chci odpouštět, musím nejprve vědět, co odpouštím. Prvním vědomým krokem k odpuštění tak zůstává rozlišení křivdy. Aktivní křivdy rozlišuji okamžitě, mé tělo mi vyšle informaci o tom, že mi druhý ubližuje. Ovšem deficitní křivdy nevyhodnotím tak jednoduše. To, že mi něco chybí, nerozpoznám okamžitě. Někdy je rozplétám dlouho a pomalu. Je v tom určitá nejistota, jestli to tak opravdu je. Nejistota, kterou teď prožíváme, když interpretujeme Josefův příběh. V našem životě je to stejné. Může nám pomoci představa zaseknuté gramofonové desky nebo tanečních kroků, které jsou stále stejné, přestože díky nim narážíme do zdí nebo na druhé lidi. Pokud takové věci v životě máme, můžeme zpětně uvažovat o nějaké deficitní křivdě, můžeme o ní přemýšlet. Co potřebuji? Co by se muselo změnit? Co mi chybí? Co bych potřeboval slyšet? Přijmout?
Dnes jsme na Josefově životě mohli vidět, že důsledky pokřiveného rodinného tance s otcem přetrvávají. Josef se naučil taneční kroky, ve kterých pokračuje i v dospělosti. Nejde to jinak. Snaží se zalíbit druhým a přichází zklamání. A to až do doby, než se ujistí o lásce, kterou k němu vždycky měl jeho táta. Naděje příběhu spočívá v tom, že gramofonová deska sice opakuje několikrát stejný motiv, ale pak někdo přijde a posune ji. Někdo přichází i k nám, poklepe nám na rameno a řekne, pojď, naučím tě tančit jinak, aby sis zase nenamlel nos. To, co se nám v životě zopakovalo, se nemusí opakovat donekonečna. Díky Bohu za to!
