Josef (31) Přiblížení

Josefův příběh je od nás vzdálen tisíce let. Přesto se v kulisách beduínských stanů i egyptských paláců odehrává opakujících se drama: křivda, vina, chaos, zranění, oddělení, zrada, samota, ale i láska, naděje, úsilí, požehnání, zralost a objetí. Zvu vás na dobrodružnou výpravu po Josefových stopách na cestě od křivdy k odpuštění a usmíření.

31. Přiblížení

Sledujeme Josefa, jeho otce a bratry v procesu usmíření. Představujeme si, že usmíření je jako stavba mostu přes divokou řeku. Na stavbě se podílí obě zúčastněné strany. Každá je zodpovědná za tu část stavby, která má základ na jejím břehu. Josef začíná stavět tím, že bratrům odpustí a bratři tím, že uznají vinu a projeví lítost. Josef na to reaguje vstřícným gestem, které však bratry i otce vyděsí. Pokračuje tím, že testuje, jestli se v rodině něco změnilo. To ale vyžaduje čas, a tak se stavba na Josefově břehu dočasně pozastaví. Josef čeká, jestli bratři a otec udělali nezbytné změny. My čtenáři jsme už minule viděli, že ano, ale Josef to ještě neví. Dojde ke třetímu setkání bratrů a Josefa. Uvidíme v něm Josefovu snahu se k bratrům přiblížit. První setkání vypadalo tak, že jim tvrdě vyčítal, že jsou zvědové a poslal je do vězení. Druhé setkání bylo bližší, choval se k nim lépe, ale přesto odtaženě. Třetí setkání bude charakterizováno dalšími kroky k přiblížení. 

Genesis 43:15-34

Část příběhu o Josefovu pláči si necháme na samostatné zamyšlení. Dnes si všimneme, jak se Josef k bratrům postupně přibližuje, jak překlenuje tu propast mezi nimi. Příběh popisuje celou řadu vztahových bariér mezi Josefem a bratry. On je druhý nejmocnější muž v zemi a oni hladoví cizinci. Je tu bariéra společenská. Mluví k nim jiným jazykem. Neustále mezi nimi stojí nějaký tlumočník nebo správce domu. To je bariéra jazyková. On je obklopen služebníky a má krásné oblečení, než se k němu dostanou, tak musí mluvit s jeho sekretářkou. Oni přišli sami, bez ochrany, v cestovních pláštích a opakovaně se před ním klaní. Egypťané se považují za čisté, zatímco kočovné beduíny ze severu považují za odporné, mají je za ohavnost, nikdy by s nimi nejedli ani nemluvili. Proto společné stolování vypadá tak, že Josef sedí u svého stolu daleko od ostatních. Dokonce i jídlo každý dostává jiné. To je bariéra kulturní. V neposlední řadě jsou mezi nimi bariéry klamu, protože oni neví, že Josef je Josef. Neví, co všechno Josef ví. A on ví, že oni neví, a přesto jim to neřekne. Vidíte, kolik bariér mezi nimi leží. Jazyk, oblečení, jídlo, odpor, tajemství i klam. To je stav neusmířených a rozkmotřených stran, které se od sebe kdysi vzdálily. Kdysi si byly blízko - jedna kultura, jeden jazyk, jeden způsob přemýšlení, jedna víra, nebyli si odporní, atd. Byli nějak provázání, přestože spolu měli konflikty. Ale potom se vzdálili. Jedná se o přirozený důsledek Josefova oddělení se od bratrů. Kdysi bylo oddělení výhodou, pomohlo odpuštění, ale nyní se důsledky oddělení stávají překážkou ke sblížení. Bariérou k tomu, aby mohli sedět spolu u jednoho stolu. To teď není možné, kvůli oddělení, které předtím probíhalo.

Naše zkušenost je podobná. Když si k sobě a k nějaké blízkosti lidé po letech hledají cestu. Ať už to jsou manželé, kteří se nějak od sebe vzdálili, nemají spolu nějakou blízkost, možná sourozenci, kteří se každý vydali jiným směrem, bývalí spolužáci, přátelé, možná i rodiče a děti. Na cestě k sobě musí překonat nejrůznější odcizení, která vznikla v tom čase, kdy spolu nebyli, kdy na sebe nebyli vyladěni. Mají sice společnou minulost, ale v jistou chvíli se oddělili. Každý se vydal jiným směrem. I mezi nimi zeje propast oddělení a spoustu různých bariér. Mluví trochu jinou řečí. Neshodnou se v otázkách víry a politiky, mají jiný sociální status, jsou obklopeni jinými lidmi a mají odlišné hodnoty. Pokud se dva lidé chtějí po delší době sblížit, tak na cestě ke sblížení musí překonat obrovské názorové, jazykové i subkulturní rozdíly. Podobně jako Josef a jeho bratři.

Pojďme si nyní všimnout pěti způsobů, kterými Josef jednotlivé bariéry odbourává a snaží se částečně k bratřím přiblížit. 

Pozve je k sobě domů. Třetí setkání Josefa a bratrů neprobíhá na oficiálním tržišti, ve vězení, ani v luxusně zařízené kanceláři, Josef je bere k sobě domů. Z dálky totiž vidí, že je s nimi Benjamín. Oni před něj přijdou, on s nimi vůbec nemluví, jen si všimne, že tam je Benjamín. Dojde mu, že se v rodině staly potřebné změny, a tak bratry pouští k sobě domů. Je to výraz důvěry a touhy po sblížení, aby to nebylo tak oficiální jako kdyby se sešli na nějakém oficiálním území, které by jen podtrhovalo Josefovu velikost a důstojnost. Bere si je domů. Tam, kde je Josef Josefem, tátou. Když mě někdo pozve k sobě domů, dává se mi poznat. Je to vstřícné gesto. Ale toto vstřícné gesto si opět bratři vykládají se strachem. Okamžitě začnou vytvářet konspirační teorii, že se z nich a z jejich oslů určitě stanou otroci kvůli tomu, že našli ve vacích peníze. Nerozumí tomu, co se děje, a tak si vytváří svůj katastrofický scénář a zneklidní je to.  I to pozitivní, co jim zase Josef dává. Ten správce je zase musí uklidnit.

Pozve je na oběd. Místo otroctví na ně čeká hostina. Oni i jejich oslové dostanou překvapivě najíst. Společné jídlo je dalším výrazem blízkosti. Dokonce když potom jí, tak jim nechává nosit jídlo ze svého stolu. To luxusní jídlo, které má on na svém stole, služebníci berou a nosí bratrům. Je tam vidět určitý proud milosti dávání, který proudí od Josefa k bratrům. A teď ho vidí. Vidí ty služebníky, kteří berou jeho lahůdky, které by Egypťané nikdy nedali těm odporným beduínům. Bere je a nosí je přímo jim. Provázanost. Josef je hostí svým vlastním jídlem. Snaží se překonat tu propast, která zeje mezi jeho stolem a stoly bratrů. 

Uklidňuje bratry, ptá se a žehná. I v Josefově řeči je patrná značná přívětivost. Nejprve je skrze správce uklidňuje, že to byl jejich Bůh, kdo jim vrátil peníze a že to nemusí řešit. Jinými slovy jim říká, že to mají prostě přijmout shůry jako něco pozitivního a nehledat v tom nějakou zradu. Opravdu to není danajský dar, trojský kůň, kterým by se jim někdo snažil chytit do pasti. Je to Bůh jejich otce, který se k nim zachoval velkoryse. Potom se Josef vyptává na jejich vlastní zdraví, jak oni se mají a pak přidá otázku, jak se má váš táta? Zajímá se a vůbec nemá potřebu se vracet k tématu vyzvědačů. Nakonec žehná Benjamínovi. Všechna Josefova slova, byť řečena skrze správce a tlumočníka, jsou pozitivní, uklidňující, zajímající se a žehnající. To jsou slova, která přemosťují propast mezi lidmi místo toho, aby ji podporovaly, aby vytvářely rozdíly. Ne, propojuje se s nimi.

Dává bratrům najevo, že je zná. Další způsob, jak Josef dává bratrům zažít vzájemnou provázanost, je to, že je rozesadí podle věku od nejstaršího po nejmladšího. Bratři tomu absolutně nemohou rozumět, přesto sedí vedle sebe s pocitem, že je někdo zná, že si někdo dal záležet na tom, aby je rozesadil tak a ne jinak. 

Opijí se spolu. Nakonec se spolu všichni opijí. Tato závěrečná tečka ukončující epizodu příběhu je krátkou zmínkou, která však obsahuje mnohé. Co všechno znamená opít se spolu? Kdo jste někdy byli na svatební nebo pohřební hostině, na rodinné oslavě nebo na silvestrovské párty s cizími lidmi, kde mezi vámi bylo hodně propastí, dovedete si představit, co přesně text naznačuje. Ze začátku všichni sedí způsobně na svém místě. Hovor je sekaný a rozpačitý. O čem si mají povídat beduíni s vládcem Egypta, ještě přes propast oddělených stolů a skrze tlumočníka? Ale jak čas ubíhá dostávají se všichni dobrým jídlem a pitím do nálady. Opouští svá místa k sezení, dotýkají se jeden druhého, smějí se ani neví čemu. Přimístil se k nim Josef? Opil se s nimi? Chechtali se, aniž by věděli čemu? Těžko říct, každopádně se něco změnilo. V opilosti jdou stranou kulturní, jazykové i společenské rozdíly. Nad korbelem si potykám s kdekým. Pán nebo kmán. Boháč nebo zadluženec. Křesťan i pohan. Alkohol stírá rozdíly. I já si dobře vybavuji některá sblížení, ve kterých hrál alkohol důležitou roli, přestože si jsem jistý, že bych to nedoporučoval za všech okolností každému.

Společná hostina se nakonec stane nejlepším způsobem, jak se Josef s bratry sblíží, aniž by se jim dával poznat. Stále jim asi ještě úplně nevěří. Ještě před nimi leží jedna zkouška. Josef nepřekonává všechny bariéry. Ponechává si bariéru tajemství a klamu. Přesto se zdá, že celou řadu bariér společně překonali, natáhli se k sobě, zažili spolu něco, co ještě nikdy ne.

V rámci procesu usmíření narážíme s druhými na různé bariéry. Čím déle trvalo oddělení v důsledku křivdy, tím více bariér mezi námi je. Josef o nich ví, respektuje je v tom smyslu, že se bratrům ihned nevrhá kolem krku. Bariéry nejprve postupně překonává. Dává jim a sobě společně zažít něco blízkého. Při společné stavbě mostu už jsou položené základy, obě strany postavily i první pilíř a nyní se k sobě začínají natahovat. Překonávají tu propast, která mezi nimi je. Ještě však nedošlo k úplnému spojení. Stále se ještě může něco pokazit.  Podobně i my obnovujeme blízkost s druhými postupně. Nemusíme hned otevírat nejzávažnější témata. Nejprve se učíme spolu znovu být vedle sebe, dáváme si čas a překonáváme některé bariéry, které mezi námi jsou. Manželé, kteří si k sobě hledají cestu po vážné krizi, nemusí hned v záchvěvu naprosté upřímnosti na druhého vybalit svá nejniternější tajemství. Naopak je někdy lepší nejdříve obnovit rituály a blízkost. I bývalí přátelé a kolegové mohou nejdříve obnovit vztah a teprve potom se pustit na vztahovou rovinu a vyprávět si o tom, jak se navzájem kdysi zranili. Možná budeme nejdřív mluvit o společných přátelích, dáme si dobrou večeři a napijeme se spolu.

Josef a bratři obnovují vztah ještě předtím, než dojde k finálnímu usmíření. Dejte takový čas i svým vlastním vztahům. Respektujte bariéry, které vznikly dlouhým oddělením. Buďte vděčni za každé, byť malé, přiblížení se, protože každé se počítá.