Josef (3) - Provokativní světec a naštvané okolí

Josefův příběh je od nás vzdálen tisíce let. Přesto se v kulisách beduínských stanů i egyptských paláců odehrává opakujících se drama: křivda, vina, chaos, zranění, oddělení, zrada, samota, ale i láska, naděje, úsilí, požehnání, zralost a objetí. Zvu vás na dobrodružnou výpravu po Josefových stopách na cestě od křivdy k odpuštění a usmíření. 

3. Provokativní světec a naštvané okolí

Nacházíme se v prvním dějství příběhu v kulisách beduínských stanů. V minulém díle jsme pozorovali Jákoba a Josefa, jak spolu vytváří v rodině koalici. Je jim tak lépe. Jákob není sám a Josef získává důležité postavení. Jejich spojení však zároveň vyvolá nenávist u dalších členů rodiny. Především u Josefových nevlastních bratří. Rodiny jsou totiž provázány a pohyb jednoho vždy ovlivní ostatní. Josef si však svého vlivu na bratry není úplně vědom, nebo alespoň tak se nám jeví další část příběhu. 

Gn 37:5-7 Jednou měl Josef sen a pověděl ho svým bratrům. Nenáviděli ho pak ještě více. 6 Řekl jim: Poslechněte si prosím sen, který jsem měl. 7 Hle, vázali jsme na poli snopy. Tu můj snop povstal a zůstal stát, a vaše snopy obcházely kolem a klaněly se mému snopu. 8 Bratři mu řekli: Opravdu budeš nad námi kralovat? Skutečně nám budeš vládnout? A nenáviděli ho kvůli jeho snům a kvůli jeho slovům ještě více.

Vyprávění o Josefovu snu je svým způsobem paradoxní. Samotný význam snu se zdá naprosto jasný, zatímco hodnocení jeho sdílení v kontextu rodiny jasné zdaleka není. Výklad snu je zřejmý. Všechny postavy sen okamžitě interpretují: vzpřímený, mocný Josef a bratři klanící se a kroužící okolo něj, budeš nám vládnout a kralovat; tedy v té základní, nevyhnutelné, biologicky zakotvené lidské hierarchii moci budeš nad námi, přestože jsi nejmladší. Tento význam snu lze jen těžko zpochybnit. Ovšem vykladači už se rozchází na hodnocení Josefova sdílení snu s bratry. Někteří zdůrazní Josefovo sobectví, pýchu a megalomanské myšlení, které je nezrale mladické. Svým hodnocením odsoudí Josefa a vlastně chápou naštvané bratry. Jako kdyby je samotné Josef svým až vulgárním sněním vytáčel. Jiní vykladači naopak zdůrazňují prorocký aspekt snů. Vždyť ty totiž nejsou jen výplodem Josefovy narcistní osobnostní struktury, ale jsou především Božím prorockým zjevením budoucnosti. V tom případě je Josef očištěn. On nemůže za to, co mu Bůh zjevil, nemohl to ovlivnit. Bratři by ho měli chápat a vlastně nejlépe už tehdy před ním padnout na kolena. Vždyť ten sen jim mohl zjevit ten úžasný potenciál, který v sobě Josef má, ale oni jsou tak tupí, že to nechápou. A tak se někteří čtenáři spíše staví na stranu Josefových bratrů a jiní spíše na stranu Josefa. V tom spočívá paradox: výklad tajemného snu je zřejmý, ale hodnocení, jestli ho měl Josef takto sdílet, už vzbuzuje rozpory. 

Povím vám část svého vlastního příběhu, který mi pomáhá porozumnět tomuto oddílu. Když jsme se přestěhovali do Brna, nastoupil jsem do osmé třídy na velké sídlištní škole. Záhy se ve třídě rozvinula šikana a já jsem byl jeden z jejích objektů. Atmosféra v kolektivu vyeskalovala a já jsem musel po půl roce školu opustit. Do teď se mi vybavují drsné zážitky a scény odehrávající se v útrobách té obrovské , pro mě tehdy temné, školy. Byl jsem hodný kluk, snažil jsem se dělat věci správně. Čím víc jsem viděl, jak jsou mí spolužáci jiní, hrubí, drsní a sprostí, tak jsem jim ukazoval, že jsem jiný. Moji rodiče byli na mé straně, od okolí ve sboru jsem vnímal podporu. A tím jsem si jen tak posiloval svou pozici ve třídě.  Dokonce jsem byl přesvědčen, že je Pán Bůh na mé straně. Pohrdal jsem ostatními spolužáky a byl jsem si jist, že oni mě nesnáší. Několik let poté jsem o těchto zážitcích vyprávěl na pobytu mládeže. Seděli jsme v potemnělé místnosti na nějaké chatě a já jsem vyprávěl. Nikdy nezapomenu na perspektivu, kterou mi tehdy ostatní nabídli. Řekli mi: "Dalíku, možná jsi je provokoval tím, jak jsi byl slušný a vzorný." Přestože jsem neudělal nic špatně, mohlo být z mého chování vůči nim patrné pohrdání. To byl můj díl zodpovědnosti, projev mé nezralosti a viny. Oni byli zase zodpovědní za to, jak nakládají se svým hněvem vůči mě, jak se chovají k tomu, kdo je jiný než oni a kdo přibyl do jejich třídního kolektivu. Pokud tuto svou část oni nezvládli, byla v tom jejich nezralost a jejich vina. Střet našich hříchů, nezralostí a neschopnosti podívat se na svět očima druhého, vygradoval k obrovskému násilí, které skončilo několika důtkami, dvojkami z chování, rozbitými záchody a mým odchodem ze školy. 

Moje vlastní zkušenost mi napověděla, že ani při hodnocení Josefova příběhu se nemusím přiklánět jen na stranu Josefa nebo jen jeho bratří. Obě strany chápeme. Zároveň se ale obě strany zachovaly nezrale. Neuškodil by jim krapet jistého nadhledu: Josef třeba nevidí, jak působí na své bratry, jak je štve, jak je to pro ně těžké ho poslouchat; oni zase nejsou schopni odhlédnout od vulgárního obsahu snu a pochopit, že ambice a vláda s sebou nese nejen prestiž, ale také obrovskou tíži zodpovědnosti, dřiny a utrpení. Není co závidět těm, kdo jsou uprostřed. Být snopem, kterému se ostatní klaní, není jen vítězství, ale obrovský úkol. To se v celém příběhu nakonec ukáže, ale teď to ještě nikdo z nich nevidí. 

Dvě aplikace příběhu pro nás: jedna pro Josefy mezi námi a druhá pro bratry mezi námi. 

Možná jsi sám sebe zahlédl v Josefovi. Snažíš se působit dobře, dělat všechno správně. Ale čím víc jsi  v očích druhých hrdinou, tím víc na ně mimochodem nakládáš vinu: ty jsi dobrý, oni jsou špatní; ty jsi svatý, oni jsou nesvatí. Samozřejmě to neznamená, že se máš začít chovat hnusně a nesvatě, ale uvědom si, že i v tobě je hřích a nezralost, možná jen trochu víc skrytá pod povrchem. Jen si představte, jak by bratři reagovali na Josefa, který by svůj sen uvedl slovy: "Chlapi, je to blbý. Stydím se za to, co se mi zdá, připadám si jako hroznej sobec, eh, prostě nevím, jak vám to mám říct, ale tohle a tohle se mi zdá a nedá mi to spát. " Josef by jim tak svůj sen jen tak sobecky nevmetl do tváře, nestavěl by se jen tak do role středu světa, ale byla by z něj cítit jistá pokora s jakou to dělá, až jistá opatrnost. Bratři by tak viděli, že on je schopen se podívat na sebe sama jejich očima a možná by pak reagovali jinak. 

Možná jste sami sebe zahlédli v Josefových bratřích. Jak? Dovolte mi následující příklad: dospělý člověk se zeptá mladého muže nebo mladé ženy o čem sní, za čím chtějí jít, čím by chtěli být a dotyčný odpoví. A tomu dospělému možná přijde odpověď mladíka nebo mladé dívky naivní, sobecká a nezralá, možná se sám cítí trochu zahanben, a tak sen druhého zabije. Zabije ho realitou: ”No, ale to není takové, jak si představuješ.” ”Ty vůbec nevíš, co tě to bude stát.” ”Představuješ si to, jak Hurvínek válku” Z takových vět čiší cynismus, naše vlastní malost, zkušenost s pády a vlastními zhroucenými sny. Možná je v takových větách dokonce skryta naše žárlivost, pohrdání naším vlastním mladším já. Nechte mladé lidi snít. Nechtě je snít, oni na realitu narazí, to je přece jasné. Právě proto, že víte, že narazí na své cestě za sny na překážky, tak na začátku cesty, na startovní pozici nepotřebují cyniky, ale  potřebují ty, kdo je podpoří. Nepotřebují ty, kdo smetou jejich plány, touhy a sny ze stolu, ale potřebují toho, kdo jim řekne: "To zní zajímavě." "Budu ti rád průvodcem." "Půjdu s tebou." "Řekni mi, až narazíš na nějaký problém, pobavíme se o tom spolu." Kdyby jen byli Josefovi bratři schopni takového nadhledu. Mohli by říci: ”Týjo, Josefe, to je dobrá touha být nejlepším, dotáhnout to daleko. To nebudeš mít vůbec lehké. Ale my jsme tví bráchové a my za tebou stojíme.”

Co bych přál postavám příběhu? Jen trochu více nadhledu. 

Děj příběhu se stále odvíjí a jeho hrdinové neví, kam se jejich život bude dál ubírat. Právě teď jim není dobře. My však víme, že z velkého Božího příběhu nevypadli. Bůh si jejich slabostí, hříchů, schopností a nejlepšího úsilí geniálně použije pro jejich dobro, záchranu světa a svou slávu.