Josef (22) Pomsta

Josef je nebezpečný a mstí se. Odpuštění není najednou jen cestou pro duševní pohodu Josefa, ale je tím, co může zachránit nebo zničit rodinu. Josef se sebou musí něco udělat. Musí přijmout zodpovědnost za svůj hněv a uvidět ten děsivý stín, který vrhá na rodinu. Příběh rodiny visí na vlásku. Vše má v rukou Josef. Ale který Josef? Traumatizovaná ustrašená oběť s mocí státníka, nebo zralý, pevný, pokorný a laskavý Josef?

Josefův příběh je od nás vzdálen tisíce let. Přesto se v kulisách beduínských stanů i egyptských paláců odehrává opakujících se drama: křivda, vina, chaos, zranění, oddělení, zrada, samota, ale i láska, naděje, úsilí, požehnání, zralost a objetí. Zvu vás na dobrodružnou výpravu po Josefových stopách na cestě od křivdy k odpuštění a usmíření.

22. Pomsta

Minule jsme byli svědky scény, kdy Josef opět potkal své bratry. Nedá se jim poznat. Mluví s nimi tvrdě. Obviní je z toho, že přišli obhlédnout nechráněná místa země. Z jeho řeči je cítit absurdní, iracionální strach. Vnímá bratry jako ohrožující, přestože on je velký vládce a oni vyhladovělí uprchlíci. V jeho představě jsou to monstra, a to, že představa neodpovídá v tu chvíli realitě, je vedlejší. Josef se vrátí zpět na křižovatku, na které stál už v dětství. Křižovatku, kde se doteď vydával cestou ústupu, mlčení, nikdy bratry nekonfrontoval. Teprve teď dozrál do stavu, kdy je schopen s nimi mluvit tvrdě a dávat jim zpětnou vazbu na jejich chování. Navíc se chrání tím, že se jim nedává poznat. Josef na místě zformuluje plán, který bychom mohli charakterizovat jedním slovem – pomsta. Znovu si přečteme závěr Josefovy tvrdé řeči k bratrům, ale ještě před tím nám příběh dá nahlédnout Jákobova tábora. 

Když Jákob viděl, že v Egyptě je obilí, řekl svým synům: Proč civíte jeden na druhého? 2 A řekl: Hle, slyšel jsem, že v Egyptě je obilí. Sestupte tam a nakupte tam pro nás obilí, abychom zůstali naživu a nezemřeli. 3 Deset Josefových bratří tedy sestoupilo, aby v Egyptě nakoupili obilí. 4 Josefova bratra Benjamína Jákob s jeho bratry neposlal, protože si říkal: Jen aby ho nepotkalo neštěstí! (Genesis 42:1-4)

14 A Josef jim řekl: Je to tak, jak jsem vám říkal: Jste zvědové. 15 Tak budete přezkoušeni: Jakože živ je farao, nevyjdete odsud, pokud váš nejmladší bratr nepřijde sem. 16 Pošlete jednoho z vás, ať přivede vašeho bratra, zatímco vy budete spoutáni. Tak budou přezkoušena vaše slova, máte-li pravdu. Jestli ne, jakože živ je farao, jste zvědové. 17 Pak je dal spolu na tři dny do vazby. (Genesis 42:14-17)

Pomsta spočívá v tom, že se Josef chová tak, aby členové jeho rodiny zažili na vlastní kůži to, co zažil on. Pomsta je motivována touhou dát druhému okusit jeho vlastní medicínu. V onom klasickém starověkém stylu oko za oko, zub za zub. A když jsem hodně naštvaný, tak raději dvě oči za jedno oko a celou čelist za jeden zub. Položme si tedy otázku, kdo všechno bude trpět, pokud se Josefův plán uskuteční? Odpověď se nabízí sama. Všichni. 

1) Bratři. Bratři tu Josefovu tvrdost prožívají okamžitě. Prožívají bezmoc. Jejich argumentům nikdo nenaslouchá, před nimi stojí muž tvrdý jak skála, který stále opakuje jednu větu. Oni jsou bezmocní stejně jako Josef kdysi. Josef jim dává zažít nejistotu, zmatek a nepochopení z toho, co se děje. Dává jim zakusit, jaké to je být falešně obviněn, což taky sám v důsledku jejich křivdy zažil. Dává jim zažít vězení, které on sám zakusil. Nepříjemné spoutání, omezení života. Všem dává zažít násilné odloučení od rodiny, které také sám zažil. 

2) Jejich rodiny. Josefovi bratři měli manželky a děti. Z Jákobovy řeči k bratrům „sestupte, nakupte, abychom zůstali na živu a nezemřeli“ je jasné, že se zde pohybujeme na hraně života a smrti. Celý kmen trpěl hlady a čekal na své muže, které poslali do Egypta pro obilí. A nebylo to jako dnes, když někoho pošlete pro rohlíky do Alberta. Tehdy putovali pěšky sedm set kilometrů nebezpečnou pouští. Vyprovázeli je s tím, že se vrátí nejdříve za měsíc. Měsíc hladu, to nějak dáme. Ale co kdyby se vrátil jen jeden bratr a bez zásob jen proto, aby na další měsíc odvedl Benjamina s nejistotou, kdo se tedy vrátí zpět z Egypta. Jaké důsledky to mohlo mít na celou rodinu. Vždyť je obrovský hlad. Nemají snídaně, obědy a večeře jako my. My si hlad ani nedokážeme představit. Důsledky Josefovy pomsty tedy pocítí bratři, jejich rodiny. A navíc i otec Jákob. 

3) Josef se skrze bratry natáhne ve své pomstě až k otci. Z jejich řeči totiž uslyší, že se vůbec nic v rodině nezměnilo. Řeknou mu, že oni šli do Egypta, ale Benjamín zůstal s otcem. Josefovi dochází, že jeho místo v rodině, místo blízkosti a koalice s otcem, zabral Benjamín. Dospělý chlap Benjamín, kterému musí být už minimálně nějakých třicet let, zůstává s otcem, protože tatínek řekl, aby se mu nic nestalo. Otec ho nepouští od sebe na nebezpečnou výpravu. Bojí se o něj, potřebuje ho mít blízko u sebe. A tak Josef v té okamžité reakci chce nastavit situaci tak, ať jsou Benjamín a Jákob od sebe odděleni, ať se Benjamin vydá na výpravu, pryč od otce. Rozdělit je. V tuto chvíli nechci spekulovat nad důvody, proč to tak Josef říká, k tomu se dostaneme někdy příště. Každopádně je jasné, že Josef chce rozbít v rodině to, co z jeho pohledu zůstalo stejné, jako když to zažíval on, a co on teď zpětně považuje za špatné. Nezdravá koalice mezi Jákobem a nejmladším synem.

Josef svým rozhodnutím celé rodině pořádně zavaří. Všem způsobí značné utrpení. Bratrům nejistotu, bezmoc, rodině hlad a od otce odtrhne toho, koho si pevně drží u těla jako jedinou vzpomínku na minulost, na Ráchel a na Josefa. Všechny to bude hodně bolet. A kdo ví, jak to bude s tím jejich hladem, kolik z nich zemře. Kolika dětem začnou vylézat kosti a nafukovat se bříška. A to vše jenom proto, že se Josef v pár minutách rozhodl pomstít. Mocný muž, který prožil trauma, vrátil se ve vzpomínkách do minulosti, se stává extrémně nebezpečným. Ano, v nitru se ozve hlas toho, kdo se bojí a je bezmocný, ale navenek je Josef stále druhý nejmocnější muž široko daleko. V tuto chvíli visí příběh na vlásku, život rodiny visí na vlásku. Josef je může zabít nebo zachránit. Ale my teď vlastně nevíme, kdo je Josef. Je to malý, pomstychtivý, rozzuřený a ustrašený chlapec s jaderným arzenálem, nebo je to ten pevný, zbožný a věrný Josef, kterého jsme mohli sledovat dozrávat uplynulých dvacet let? Uvidíme, co se nám s Josefa vyklube. Vše teď závisí na něm. 

Znovu bych se chtěl vrátit k myšlence, které už jsme se dotkli, když jsme přemýšleli nad hlasy, které ovlivňovaly Josefovi bratry. Vzpomeňte si na Kainův hlas, hlas v mysli člověka, hlas, který říká: zabij, zbav se ho, chci, aby nebyl. Řekli jsme si, že jsme nebezpeční, protože tento Kainův hlas máme stále v sobě. To, že ho máme, neznamená, že ho musíme poslechnout, ale je to někde v nás. Je to příběh naší minulosti. Všichni, kdo mají v duši hlas Kaina, jsou nebezpeční. A přitom jsme vlastně mezi nebezpečné lidi tak úplně nezahrnuli Josefa. Vždyť Josef je obětí. On je chudáček, kterého zmlátili, svlékli a prodali. On je ten hodnej kluk, kterej poctivě pracuje. Josef není nebezpečný. Podobně máme tendenci hodnotit i jiné oběti: týrané manželky, zneužívané děti, opomíjené chlapce, zesměšňované dívky, citově deprimované partnery a oběti šikany. Máme tendenci je chránit a nepovažovat je za nebezpečné a zlé. Oni jsou přece oběťmi. Když jsem obětí, tak nemůžu být zlý. Ale to není pravda. Když nahlédnete pod pokličku rodin, ve kterých dochází k násilí, často zjistíte, že násilí páchá ten, kdo byl dříve obětí. Dospělé oběti, které zůstanou ve svém nitru oběťmi, jsou velmi nebezpečné. Umí být zákeřné, manipulující, zneužívající a někdy smrtící. 

Každý z nás je nebezpečný. Každý z nás potřebuje Boží milost a odpuštění. I ti z nás, kteří se stali kdysi obětí, dospějí jednou spolu s Josefem do stavu, kdy zjišťují, jak jsou nebezpeční. Stávají se těmi, kdo můžou ublížit druhým. Potkávají svůj stín. A možná je překvapí i ta moc, kterou najednou mají. A pokud za tu moc nepřijmou zodpovědnost, nezahlédnou svůj stín, tak se stávají těmi, kdo vytváří další oběti. Oběti, které se neuzdravily a neodpustily. Vytváří další oběť, protože každá oběť potřebuje krom uzdravení a péče a zajištění bezpečí také pokání. 

Josef je nebezpečný. Odpuštění se najednou nejeví jenom jako nějaká možnost, aby se Josefovi lépe žilo ve světě, aby ho tolik nepronásledovala minulost. Ne, odpuštění je najednou nutností pro záchranu rodiny. Josef přece musí se sebou něco udělat. Musí přijmout zodpovědnost za svůj hněv a uvidět ten děsivý stín, který vrhá na rodinu. Příběh rodiny visí na vlásku. Vše má v rukou Josef. Ale který Josef? Traumatizovaná, ustrašená oběť s mocí velkého státníka, nebo zralý, pevný, pokorný a laskavý Josef? Co udělá Josef s tou obrovskou mocí, kterou má? To uvidíme v dalších dílech. 

Děj příběhu se stále odvíjí a jeho hrdinové neví, kam se jejich život bude dál ubírat. Právě teď jim není dobře. My však víme, že z velkého Božího příběhu nevypadli. Bůh si jejich slabostí, hříchů, schopností a nejlepšího úsilí geniálně použije pro jejich dobro, záchranu světa a svou slávu.