Josef (36) Třetí slzy

Josefův příběh je od nás vzdálen tisíce let. Přesto se v kulisách beduínských stanů i egyptských paláců odehrává opakujících se drama: křivda, vina, chaos, zranění, oddělení, zrada, samota, ale i láska, naděje, úsilí, požehnání, zralost a objetí. Zvu vás na dobrodružnou výpravu po Josefových stopách na cestě od křivdy k odpuštění a usmíření.

36. Třetí slzy

Blížíme se k vrcholu příběhu. Správce Egypta slavně odhalí svou pravou identitu Josefa. Bude to hodně emočně nabitý moment. Tak si pojďme nejdříve zopakovat jeho předchozí slzy. Poprvé se Josef rozplakal, když se dozvěděl, že se ho Rúben zastal a že bratři litovali svého chování. Byl to hodně decentní pláč. Stačilo, aby se na chvíli otočil zády, a nikdo nic nepoznal. Druhý pláč vyvolal pohled na Benjamína; blízká vazba s mladším bráškou, který před ním stojí jako dospělý chlap. Josef dokonce musel opustit místnost, tak ho to rozplakalo. A dnes uvidíme ještě intenzivnější pláč. Bude to taková bouře emocí, že se Josef ani nestačí skrýt. Ztratí kontrolu sám nad sebou. 

Genesis 45:1-3 Josef se už přede všemi, kdo kolem něho stáli, nemohl ovládat a zvolal: Všichni ode mne odejděte! Nikdo u něho tedy nezůstal, když se dal Josef svým bratrům poznat. 2 Tu se dal do hlasitého pláče. Slyšeli to Egypťané a slyšel o tom faraonův dům. 3 Josef bratrům řekl: Já jsem Josef. Je můj otec ještě naživu?

Bylo to náhlé, nečekané, neplánované, bouřlivé a hlasité. Doteď jsme Josefa zažili jako muže, který má sám sebe pod kontrolou. Nenadává, když ho prodávají. Ovládá se, když ho svádí šéfova manželka. Nasadí masku tvrdosti, když poprvé vidí bratry. Promyslí komplikovaný plán, který pak pečlivě a trpělivě naplňuje. Dokonce i když se opije, nedá se bratrům poznat. Josef vykazuje známky pevného sebeovládání, má sám sebe zcela pod kontrolou. O to překvapivěji nás v textu zasáhnou slova „nemohl se ovládat“. To, co se teď odehrává, musí být něco naprosto jedinečného v Josefově životě. Jak tomu porozumět?

Co Josefa tak rozplakalo, že nad sebou ztratil kontrolu? Pro odpověď na tuto otázku se musíme vrátit zpět do Judovy řeči, která předchází Josefově reakci. Juda v ní zmíní několik věcí, které Josef nevěděl a které by tudíž mohly být potenciálně zdrojem jeho reakce. 1) Vypráví mu o tom, jak bylo těžké otce Jákoba přesvědčit, aby s nimi poslal Benjamina. Bylo to něco nového pro Josefa? Asi ne, vzhledem k tomu, že jsme příběh interpretovali tak, že důvod, proč si pozval Benjamina bylo právě proto, aby rozvolnil vazbu mezi Jákobem a Benjamínem. To by pro něj tedy nemělo být překvapivé. Navíc při pohledu na Benjamína už plakal. Co dál se dozvěděl? 2) Byla jeho emocionální reakce vyvolána tím, že mu Juda vložil ve vyprávění do úst otázku, kterou neřekl? Těžko. To by zareagoval ihned a přerušil Judovu řeč. V jeho reakci by bylo více hněvu, pokud by reagoval na Judovo vyprávění.  3) Pak je tu poslední věc, kterou se Josef dovídá jako novou informaci, a to, že otec pro Josefova truchlil. Juda cituje tátu a říká: Vy víte, že mi má žena porodila dva syny. Jeden mi odešel. Volal jsem: Jistě byl rozsápán, byl rozsápán! Až dosud jsem ho neviděl. Mohlo by být ono? Možná ano. Navíc jsme četli, že první otázka, kterou Josef klade bratrům poté, co se jim dá poznat, zní: Je můj otec ještě naživu? Jako by najednou nemohl myslet na nic jiného. Táta, táta, táta. Zdá se, že jsme chytili stopu. 

Josef se z Judova vyprávění dozvěděl to, co nevěděl a co mu v nitru stále znělo jako zásadní otázka. Co táta? Jak to s ním bylo? Poslal mě tehdy za bratry se zlým úmyslem? Truchlil nebo se radoval, že se mě zbavil? Vždyť na mě přece tehdy křičel, když jsem vykládal sen o slunci, měsíci a hvězdách. Vyprávěli jsme si o tom v jednom z prvních dílů. Síla Josefových emocí nám i jemu samotnému ukazuje nakolik je pro něj bylo dané téma důležité. Kdybyste před Josefa položili tři kartičky, aby je seřadil podle důležitosti: na první by stálo: bratři litovali svého hříchu vůči mně, na druhé: uvidím Benjamína, na třetí: dozvím se konečně, jak to bylo s tátou, musel by Josef pravdivě seřadit tyto informace podle důležitosti tak, že otec by pro něj byl nejdůležitější, Benjamín druhý a bratři až třetí. I když si asi dovedete představit, že si takové rozdělení člověk jen tak nepustí do vědomí. Poradí mu až emocionální reakce jeho těla. Kdybyste tedy před Josefa kdysi ve vězení položili tyto tři kartičky, dost možná by nevěděl, jak je seřadit. Možná by kartičku otce odsunul se slovy to je fuk. Teprve když sám na sobě zažije, že lítost bratrů vyvolá malé slzy, Benjamín větší pláč a otcovo truchlení největší bouři, tak zjistí, co pro něj bylo opravdu důležité. Jeho tělo to ví, jenom jeho ještě tak úplně ne. Máme to velmi podobně. Dokud mi to mé tělo neřekne, tak to nevím. Spoustu věcí rozumem zjišťujeme až zpětně. Naše tělo to dávno ví, naše slzy něco říkají,  naše emoce něco říkají. Má to v sobě velkou moudrost. Moje mysl se to učí rozpoznávat a číst.

Tím se nám vlastně mění i perspektiva na celý příběh. Jen těžko můžeme tvrdit, že Josefův příběh je především o vztahu Josefa a jeho bratrů. Celý příběh je postaven následovně. Josef má k otci blízko, potom dojde ke konfliktu, kdy se otec na Josefa rozkřičí a utne ho. Postaví se na stranu bratrů. Josef zůstane sám. Je to jen jeden okamžik, ale zdá se, že je pro vztah zásadní. Jakoby ten vztah mezi Josefem a Jákobem byl skleněnou vázou nebo porcelánovou vázou - velmi pevný, ale zároveň velmi křehký. Jeden konflikt - jako kdyby váza spadla a roztříštila se na milion kousků. Některé velmi blízké vztahy mají takový charakter. Vypadají velmi blízce, ale když přijde nějaký zádrhel, nějaký konflikt, tak se hned rozpadnou. Zatímco jiné vztahy přežijí mnohem větší bouře. Poté, co Jákob Josefa okřikne, tak ho otec pošle k bratrům a ti ho prodají do otroctví. Od té doby Josef o otci vůbec nic neví. Pokud je člověk jako my, tak se snaží dát dohromady nějakou verzi toho, co se odehrálo za jeho zády. A zdá se, že dochází k variantě, že v tom táta měl prsty. Když se mu narodil syn, tak říká, že je rád, že zapomněl na své trápení a celý dům svého otce. Nemluví o bratrech, ale o otci. Když se potom bratři vrátí s Benjamínem, vyptává se Josef na otce, jestli je stále naživu. A poté, co se dá bratřím poznat, patří jeho první myšlenka opět otci. Je můj otec ještě naživu. Navíc, jakmile se dá bratrům poznat, začne Josef okamžitě organizovat přesun otce do Egypta. Nic takového doteď neřešil, nekontaktoval rodinu roky, nezajímal se o ni. A teď dělá první poslední pro to, aby se k němu co nejdříve dostali, posílá pro tátu vůz A tou změnou je to, co ho rozplakalo. Dozvěděl se, že otec truchlil nad jeho ztrátou. To bylo to, co potřeboval vědět.

Josefovy slzy tak Josefovi řekly to, co možná ani nevěděl, a to, že uvnitř něj ho užírá jedna velká otázka. Co táta, táta, táta. Byl uvnitř nejistý a jeho nejistota pramení z ohromného nevím ve vztahu k tátovi. Když se dozvěděl odpověď, došlo mu najednou, jak vlastně zněla jeho otázka. Ani my si nemusíme vždy uvědomovat, jak zní naše hluboké otázky a s čím je spojena naše nejistota. Odhalí nám to až život v pravý čas. Zároveň v literatuře najdete mnoho zmínek o tom, že se často hluboká vnitřní nejistota týká právě vztahu k našim otcům. Žijeme s otázkou, jestli jsme jako muži dostatečně dobří a schopní v jeho očích, jestli jsme jako ženy dostatečně krásné. Slova otce pomáhají budovat identitu, pomáhají nám ujistit se o hodnotě, kterou máme. Pro řadu z nás jde o hlubokou otázku, na kterou neznáme odpověď a možná ani nevíme, že si takovou otázku naše nitro každý den klade. Co si o mně asi říká můj táta? Jak mě vidí?

Pokud jste otcové, zeptejte se sami sebe, kdy jste své dítě naposledy svými slovy pochválili, ocenili a povzbudili. Vaše slova mají ohromnou moc. I vaše mlčení může ve vašich dětech vyvolávat otázky a nejistotu. Možná si ji ani nespojí s vámi. Využijte čas, který ještě máte, abyste druhým dali nahlédnout do toho, kým pro vás jsou. Možná to totiž neví. A někdy to potřebují slyšet opakovaně. 

V této epizodě jsme si všimli Josefovy bouřlivé emocionální reakce. Došli jsme k tomu, že byla způsobena tím, že se konečně dozvěděl odpověď na zásadní otázku, kterou si jeho nitro kladlo. Jakou roli měl můj táta přitom, jak jsem se dostal do otroctví? Odvrhl mě nebo truchlil? Teď se konečně dozví odpověď. Je ujištěn o tátově lásce, a to mu strhne veškeré masky, které nosil. Taková je síla ujištění.