Josef (42) Překonání naivity

Oddíl: Genesis 45:16-24 Dnes jsme si v příběhu všimli vývoje Josefovi postavy. Od naivního chlapce bez hranic, který očekává, že přítomné štěstí bude trvat napořád, se skrze nevyhnutelný chaos zrodil muž, který je realistou. Dovede si představit i temné scénáře, připraví se na ně a přesto nerezignuje na život a nestane se pasivním. Díky Bohu za něj.

Josefův příběh je od nás vzdálen tisíce let. Přesto se v kulisách beduínských stanů i egyptských paláců odehrává opakujících se drama: křivda, vina, chaos, zranění, oddělení, zrada, samota, ale i láska, naděje, úsilí, požehnání, zralost a objetí. Zvu vás na dobrodružnou výpravu po Josefových stopách na cestě od křivdy k odpuštění a usmíření.

42. Překonání naivity

Postava Josefa se nám v příběhu mění před očima. A to je dobře. Pravý člověk prochází proměnou, roste a dozrává. Dnes si všimneme toho, jak Josef přestává být naivním člověkem, odolá pokušení být cynikem a stane se realistou. Být naivní znamená nemít zkušenosti, věřit v ideály a podlehnout dojmu, že je vše v pořádku a že přítomné štěstí bude v nezměněné podobě pokračovat i v budoucnu. V první kapitole Josefova příběhu nám byl Josef vykreslen jako naivní mládenec. Nosí si hrdě svůj pestrobarevný plášť a nedomýšlí důsledky, které to bude mít na jeho bratry, rodinné vztahy a potažmo na něj samotného. Co je špatného na krásném plášti, vždyť jsem ho dostal od tatínka, říká si naivní chlapec. Naivně bratrům vykládá své sny, sdílí s nebezpečnými lidmi své nejniternější touhy, a když se mu vysmějí, udělá to znovu. Nepoučí se, naivně věří, že když bude své niterné touhy sdílet i před otcem a bratry, tak to dopadne dobře. Potom otce poslechne a jde k bratrům. Naivně předpokládá, že jsou bezpeční a že se mu nic nemůže stát. Pozdraví je a oni ho málem zabijí. Ve své naivitě není v kontaktu s realitou ohromného hněvu a frustrace, která v bratrech dříme. Naivní chlapec, hýčkaný tátou, který nic neví o zlu, důvěřuje druhým a neuvědomuje si, jaké zlo v nich přebývá. A jak už to tak bývá, z naivity Josefa vyvede tvrdá realita. Realita výsměchu, křiku a násilí. Josefova naivní představa světa se zhroutila, propadla do chaosu. Roky se z něho sbíral. Budeme dnes číst oddíl, který následuje po usmíření bratrů, a vypráví nám o tom, jak Josef své bratry vypravuje na cestu k otci. Naivita je stav, kdy je člověku v přítomnosti dobře a očekává, že to dobré bude trvat i do budoucnosti. Zůstal Josef naivním chlapcem, nebo už má zkušenosti? Jak připraví bratry na dalekou cestu a setkání s otcem? 

Genesis 45:16-24

Když ve faraonově domě slyšeli zprávu, že přišli Josefovi bratři, bylo to milé faraonovi i jeho otrokům. Farao Josefovi řekl: Řekni svým bratrům: Udělejte toto: Naložte náklad na svůj dobytek, jděte rychle do kenaanské země, vezměte svého otce a své rodiny a přijďte ke mně. Dám vám to nejlepší z egyptské země a budete jíst tuk země. Dále máš přikázáno jim říct: Udělejte toto: Vezměte si z egyptské země vozy pro své děti a ženy a naložte svého otce a přijďte. Nelitujte svého zařízení, protože to nejlepší z celé egyptské země bude vaše. A Izraelovi synové tak učinili. Josef jim podle faraonova příkazu vydal vozy a dal jim zásobu potravin na cestu. Každému z nich dal proměnný oděv a Benjamínovi dal tři sta šekelů stříbra a pět proměnných oděvů. A svému otci poslal toto: Deset oslů nesoucích nejlepší věcí Egypta a deset oslic nesoucích obilí, chléb a potraviny pro otce na cestu. Když bratry propouštěl a oni odcházeli, řekl jim: Nedrážděte se po cestě. 

Chci vám ukázat tři oblasti Josefova realistického očekávání ve vztahu k Egypťanům, otci a bratrům.

1) Josef a očekávání od Egypťanů. Josef před tím, než se dá bratrům poznat, odežene všechny Egypťany pryč. Není si jistý tím, jak Egypťané přijmou jeho rodinu. Nepředpokládá, že to bude jednoduché. Vždyť nám příběh opakovaně připomíná, že Egypťané považují beduínské pastevce z východu za odporné. Štítí se jich: jsou zarostlí, smradlaví a mluví divnou řečí. Josef už není tak naivní, že by před svým okolím sdílel své nejniternější záležitosti tak, jak to dělal kdysi, když svým bratrům vykládal sny. Není tak naivní, má hranice, a proto posílá Egypťany pryč. Je opatrný, ale nakonec se ukáže, že věci dopadnou dobře. První část přečteného textu nás i Josefa ujistí, že farao za ním stojí, že přijímá i Josefovu divnou rodinu a podpoří Josefa v jeho rozhodnutí se o rodinu postarat. Josef není naivní, je opatrný.

2)  Josef a očekávání od otce. Už jsme si všimli, že bohatství, které s bratry posílá, má ukázat, že na to Josef opravdu má, aby se o otce postaral. Má to být jeden z argumentů, proč by měl Jákob sestoupit do Egypta. Josef si totiž není vůbec jistý tím, jestli by se Jákob přestěhoval do Egypta jen kvůli němu. Tak naivní není. Proto se vlastně odehraje absurdní věc, tedy, že z Egypta do Palestiny přes poušť putuje karavana s bohatstvím k Jákobovi jen proto, aby se mu ukázalo bohatství a to stejné bohatství pak cestuje zase zpět do Egypta. Proč taková zbytečná pompa? Protože Josef není naivní a ví, že nebude jednoduché otce přesvědčit. Pak se ukáže, že otci by byl býval opravdu stačil jen vůz a představa, že Josef opravdu žije. Ale Josef to nepředpokládá.

3) Josef a očekávání od bratrů. Asi nejzřetelněji se Josefovo realistické uvažování projeví v jeho řeči k bratrům před cestou. Když bratry propouštěl a oni odcházeli, řekl jim: Nedrážděte se po cestě. Zdá se, že by to mohla být vcelku nadbytečná věta. Proč nám příběh tuto větu vůbec zaznamenává? Musí mít nějaký význam, když z celého příběhu po tisíce let nevypadla. Josef má před očima scénář potenciální budoucnosti. Představuje si, jak se bratři vydají na cestu a očekává,  že budou ještě dále každý sám zpracovávat jeho velké odhalení. Půjdou zahloubáni každý do svých vzpomínek. Předpokládá, že budou chtít společně mluvit o minulosti, rozebírat to. Vyčítat si to, co udělali, možná to v nich otevře staré rány a konflikty. Výzva nedrážděte se se může taky přeložit jako nehádejte se, nerozčilujte se nebo netřeste se.  Josef předpokládá, že mezi nimi může dojít ke konfliktům, hněvu, provokacím, strachu a úzkosti. Zná sám sebe, zná druhé a ví, že v nich mohou dřímat velmi temné emoce. Kdo ví, co všechno se v nich otevře, když teď musí přepsat příběh svého života. Jaké temnoty z nich samotných vylezou. Naivní Josef by propadl síle okamžiku: Jé, teď jsme spolu a objímáme se a je nám dobře, Haleluja, Bůh je dobrý, svět je v pořádku, máme se rádi. Už to tak bude napořád. Ne! Josef realista bratry varuje před nimi samotnými. 

Před lety jsem byl na stáži na známé americké křesťanské univerzitě. Muž, který nás tam vítal, nám ukazoval, co všechno tam máme k dispozici. Ohromnou knihovnu, luxusní jídelnu, vřelé učitele a parádní sportovní areál, zkrátka skoro až jako ráj na zemi. Potom se na chvíli zarazil a řekl, ono to tu možná vypadá jako ráj, ale v každém ráji žije had, i tady. Chraňte své srdce. A pak nám vyprávěl příběh o tom, jak z programu museli některé lidi vyloučit kvůli morálním prohřeškům. Počítal s naší naivitou, se kterou vidíme krásné prostředí, a varoval nás před námi samotnými, před zlem, které je v každém prostředí, byť sebekrásnějším. Podobně i Josefovo varování mělo smysl pro bratry. Budou opatrnější ve své komunikaci jeden s druhým a nebudou překvapeni, až v sobě zahlédnou temnotu, až si uvědomí, že se vlastně zlobí jeden na druhého a sami na sebe za to, co udělali. Kdo ví, co všechno z nich vyleze, až budou přemýšlet o minulosti po cestě domů.

A jak se příběh pro Josefa vyvinul? Naivní Josef očekával, že vše bude v pohodě a jeho život se proto propadl do chaosu. Josef realista už je opatrnější. Neříká všechno všem. Zkoumá, sonduje, připravuje se i na horší varianty a očekává, že se věci mohou zvrtnout. A tento realista Josef je pak příjemně překvapen. Farao a Egypťané vřele přijmou jeho rodinu a táta ho opravdu chce vidět kvůli němu samotnému. Super, svět není tak špatný, jak by mohl být. A co se týče bratrů. Nevíme, jestli se po cestě pohádali nebo ne. To už je jejich zodpovědnost. Realista Josef je varoval před nimi samotnými. 

Když jsem byl teenager, miloval jsem román Idiot od Dostojevského. Postava naivního knížete Miškina mi velmi imponovala, protože odrážela cosi bytostně mého. Uvažoval jsem o sobě jako o velmi naivním člověku. Dával jsem si přezdívku NaB, naivní a blbej. A myslím, že to do jisté míry odráželo můj nedostatek zkušeností a mladickou, pozitivní představu o světě. Od té doby jsem ušel kus cesty. Četl bibli, studoval psychologii, slyšel spoustu příběhů a především zakusil vlastní temnotu. Dovedu si sám sebe postavit do role Josefa, který varuje bratry. Snoubencům říkám, že po svatbě pravděpodobně onemocní a na svatební cestě se určitě pohádají. Člověku, který nastupuje proces odpuštění, dopředu říkám, že si hodně popláče a že se mu možná jeho problémy na čas zhorší, než budou zase lepší.  

Josef už není naivní muž. Život ho naučil tvrdosti. Ví, jak věci fungují, nedělá si iluze. Přesto však zůstává aktivním mužem. A to není samozřejmé. Spoustu lidí, kteří se z naivity propadnou do chaosu, se už z něj nikdy nevynoří. Zatrpknou, zavřou se, zahořknou a zanevřou na svět. Svět, který jim ublížil. To není Josefova cesta. Josef už není naivní, má hranice, očekává horší varianty a připravuje se na ně. Ale přitom dovede být aktivní. Buduje vztahy a pečuje o druhé, žehná druhým, komunikuje, stará se, atd. Neuzavře se před světem. Možná, že se to naučil v přírodě. Sedm let hojnosti by naivního člověka vedlo k tomu, že hojnost poroste exponenciálně do budoucna, že už bude jen líp. Ale Bůh se postaví proti jeho naivitě.  Ukázal mu, že svět funguje jinak. Sedm let hojnosti vystřídá sedm let hladu. Počítej s tím, Josefe, připrav se, udělej zásoby, protože svět je krutý a tvrdý, ale to neznamená, že se nemáš snažit. Ba naopak, máš být aktivní, ale ne naivní. Máš přece mého ducha. A tak si představ to nejhorší, buď opatrný a zároveň mi důvěřuj a zůstaň aktivní. 

Dnes jsme si v příběhu všimli vývoje Josefovy postavy. Od naivního chlapce bez hranic, který očekává, že přítomné štěstí bude trvat napořád, se skrze nevyhnutelný chaos zrodil muž, který je realistou. Dovede si představit i temné scénáře, a přesto nerezignuje na život a nestane se pasivním. Díky Bohu za něj. A jak to máte vy? Vyvedl vás Bůh, život sám, druzí lidé z naivity? Dovedete si představit, co všechno špatného se může stát, a přesto být aktivní? Takový byl Josef, takový byl Ježíš a do takové zralosti rosteme i my.