Josef (2) - Rodina z LEGA

Josefův příběh je od nás vzdálen tisíce let. Přesto se v kulisách beduínských stanů i egyptských paláců odehrává opakujících se drama: křivda, vina, chaos, zranění, oddělení, zrada, samota, ale i láska, naděje, úsilí, požehnání, zralost a objetí. Zvu vás na dobrodružnou výpravu po Josefových stopách na cestě od křivdy k odpuštění a usmíření. 

PRVNÍ DĚJSTVÍ: CHAOS, NENÁVIST A KŘIVDA

První dějství příběhu se odehrává v kulisách stanového tábora rodiny kočovných pastevců. Jsou silní a vzbuzují respekt u okolních vesnic i malých městských států. Předním z rodu je stařešina Jákob. Žije se svou manželkou, několika konkubínami, dvanácti syny, jejich rodinami a dalšími služebníky. Je jich asi sedmdesát. Kdybyste u nich byli pár hodin, pocítili byste dusnou atmosféru. Kdybyste s nimi strávili pár týdnů, byli byste svědky gradujícího otevřeného konfliktu. Jako by se v rodině něco rozkládalo. 

2. Rodina z LEGA

Sledujeme Josefa v příběhu o odpuštění a usmíření. Když jsem se různých lidí ptal na to, co se jim vybaví, když slyší slovo odpuštění, často používali slova jako úleva, svoboda, druhá šance, puštění nebo  usmíření. Tedy pozitivní slova, ale často se pak zarazili. Došlo jim, že odpuštění není jen pozitivní, protože odpuštění nutně předpokládá křivdu, a tudíž určitou bolest a zranění, zkrátka něco nepříjemného. Každá cesta k odpuštění a usmíření začíná křivdou, bolestí a zraněním. Pokud mě bezdůvodně verbálně napadne neznámý podnapilý člověk na ulici, je vcelku jasné, že vina je na jeho straně. Nebo když mi někdo ukradne zamčené kolo před supermarketem, je to podobné. Ale mnohem těžší je vidět křivdu tam, kde se odehrává nejčastěji, v rodinných, blízkých a přátelských vztazích. V rámci rodinného systému není jednoduché určit, kdo je vinen, rozdělit zodpovědnost, a dokonce i vystihnout, co byla křivda. A to není žádná novinka. Před několika tisíci lety to bylo stejné jako dnes. Jen poslouchejte. 

Gn 37:2  Toto je rodopis Jákobův. Sedmnáctiletý Josef pásl s bratry ovce. Mládenec byl se syny žen svého otce, Bilhy a Zilpy. Josef o nich přinesl jejich otci zlou zprávu. Izrael miloval Josefa nade všechny své syny, protože byl jeho synem ve stáří, a udělal mu bohatě vyšívanou suknici. Když jeho bratři viděli, že ho otec miluje nade všechny bratry, začali ho nenávidět a nedokázali s ním pokojně promluvit.

Příběh nám umožňuje podívat se na Jákobovu rodinu svrchu. Můžeme si představit, že se přímo před našima očima na chvíli postavy promění v LEGO panáčky stojící na žluté základové desce. Jak by byli rozloženi? Kde by kdo stál? Oficiálně se jedná o příběh Jákoba, tak ho posadíme doprostřed desky. Je už starý, dlouho nevydrží stát, proto sedí. Sedí tam v centru své rodiny, a přesto trochu sám. Už nezvládá běhat okolo ovcí, je částečným vdovcem - přišel o svou milovanou Ráchel. Je starší, hůř slyší, vidí, je sám. Druhou postavou, kterou nám příběh umisťuje na scénu, je sedmnáctiletý Josef. Josef je pracovně přidělen ke starším nevlastním sourozencům. Jsou to Dan, Neftalí, Gád a Ašer - synové jeho otce s konkubínami. Takže nejdříve na kraj desky za Jákobova záda umístíme tyto bratry a okolo nich rozložíme stádečko ovcí, přidáme k nim také Josefa. Josef má nejnižší postavení mezi bratry, zastává podřadné práce. Slovo, které je o něm v originále použito, může znamenat mladého chlapce, ale i služebníka. Vzhledem k tomu, že nám text předtím řekne, že mu bylo sedmnáct let, tak by věkový význam slova byl nadbytečný. Neukazuje na věk, ale spíše na pozici, kterou zastává. Je to pozice pomocníka bratrů. To nás nepřekvapí. Josef je nejmladší, nemá zkušenosti, prostě se zaučuje, nemá vysoké postavení. Tak to prostě je. Kdybychom se na desku v tomto stavu podívali, možná si řekneme, že nám je líto Jákoba, který tam sedí uprostřed sám, i Josefa, který tam obskakuje a obíhá okolo bratří a pomáhá jim.

Avšak na desce dochází k prvnímu pohybu. Četli jsme „Josef o nich přinesl otci zlou zprávu“. Sloveso „přinesl“ posouvá děj. A tak i my přesuneme figurku Josefa z kraje desky, kde pomáhá bratrům, do středu desky k sedícímu otci a postavíme ho vedle něj. Josef žaluje na bratry. Vypráví otci o něčem zlém, co udělali. Co tento pohyb znamená? Znamená to, že Josef se dostává do středu dění v rodině, přestože by měl být jen pomocníkem bratří. Je lepší být tátovým miláčkem a špiónem než dělat podřadné práce zlým bratřím. I pro otce Jákoba je tento pohyb změnou k lepšímu, už není uprostřed sám. Je tu s ním Josef. Josef, který mu navíc tolik připomíná milovanou Ráchel. Je jí podobný, má stejná gesta, možná i oči a nos. Navíc se díky němu dozvěděl něco zlého o ostatních synech. Takže na seznam zavržených synů, na které se už teď zlobí, si může připsat další. No ještěže má toho Josefa.

Situace na desce rodiny se změní a pro Jákoba i pro Josefa je nový stav mnohem lepší než stav výchozí. Je to pozitivní změna, cítí se teď lépe. A protože to, co se nám líbí, máme tendenci zopakovat a potvrdit, nepřekvapí nás, když nám vzápětí příběh řekne, že pouto mezi Josefem a Jákobem zesílilo. Otec Josefa miloval víc než ostatní a jeho speciální pozici v rodině podtrhl pestrobarevným pláštěm. Je to plášť, který není určen pro práci, ale na obdiv, na sváteční nošení. Ach, Josefovi a Jákobovi je dobře. Ovšem na desce nejsou sami, jsou tam i bratři. Jákob i Josef je mají za zády, teď se na ně nedívají. Bratři se však na Josefa zlobí. Oni na tu změnu rozložení reagují nenávistí. Protože pro ně byl  Josefův pohyb k otci a vytvoření koalice s tátou pohybem k horšímu. Přišli o posluhovače, Josef je společensky předběhl a navíc mají u otce pořádný vroubek. Všechno je prostě horší. Dovedu si představit, že jejich hněv je obrácen i proti otci, ale asi není možné, aby ho těď nějak vyjádřili navenek, takže se zlobí na Josefa. Slovy mu dávají jasně najevo, že ho neberou, nepřijímají, nemluví s ním poklidně, nenávidí ho. Dávají mu najevo, že jím pohrdají. Z řeči v rodině se vytratil pokoj, a tak se stane, že ani v tomto rozestavění rodiny není všem dobře. 

Každý pohyb, který ve svých blízkých vztazích uděláme, má vliv na ostatní. Je pochopitelné, že se chceme pohnout směrem, kde se budeme cítit líp. A když najdeme pozici, kde je nám dobře, budeme se snažit situaci opakovat. Posilujeme to, kde nám je dobře. Zároveň nám příběh ukazuje, že každý náš pobyb ovlivní druhé. Když se k někomu přiblížím, znamená to, že se od někoho odvracím. Já si toho možná ani nevšimnu, protože jsem zaměřen jinam, ale druhý to cítí a vnímá. Teď zase jemu není dobře, a to se někde projeví.

Jak se vyznat v zamotaných rodinných vztazích? Někdy pomůže, když si vezmete panáčky z LEGA, nebo z jiné stavebnice, a rodinu si postavíte. Můžete to udělat na desce stolu nebo na zemi, sami, s partnerem nebo jako celá rodina i s dětmi. Kdo je komu blízko a kdo je daleko? Kdo se jak pohybuje? Kdo se s kým kamarádí? Kdo na koho žaluje? Kdo ke komu utíká, když ho něco bolí? Když si rodinu  takto postavíme a naznačíme v ní pár pohybů, uvidíme ji novým způsobem. Nabídne nám ještě jinou perspektivu než tu, na kterou jsme byli odkázáni doteď, jen na tu svou. Protože když se dívám na situaci jen ze svého pohledu, vidím druhého, jak mě nenávidí, jak se mnou nemluví pokojně, nebo se naopak zlobím, že mě pomlouvá u svého táty. Ovšem když se dívám svrchu,  nevidím jen sebe, vidím i druhé. 

A tak chápeme Jákoba, Josefa i jeho bratry, a přesto je nám líto, že se situace v rodině takto vyhrocuje. Určitě bychom byli schopni Josefovi a jeho bratřím doporučit jiné způsoby reakce. Dalo by se to vyřešit lépe, ale člověk v rodině většinou nemá za zády zástup odborníků, kteří by mu radili, jak se má chovat a co má dělat. 

Děj příběhu se stále odvíjí a jeho hrdinové neví, kam se jejich život bude dál ubírat. Právě teď jim není dobře. My však víme, že z velkého Božího příběhu nevypadli. Bůh si jejich slabostí, hříchů, schopností a nejlepšího úsilí geniálně použije pro jejich dobro, záchranu světa a svou slávu.