Josef (20) Bezpečné odpuštění

Čtvrté dějství příběhu se zabývá samotným tématem odpuštění. Uvidíme, že není odpuštění jako odpuštění. V krajině bezpečného odpuštění si Josef vybudoval nový domov, zabývá se výchovou synů, počítáním obilí a večer si k sobě přivine manželku. Je rád, že zapomněl. Udělal tlustou čáru za svou minulostí a díky ní mohl zapomenout.

Josefův příběh je od nás vzdálen tisíce let. Přesto se v kulisách beduínských stanů i egyptských paláců odehrává opakujících se drama: křivda, vina, chaos, zranění, oddělení, zrada, samota, ale i láska, naděje, úsilí, požehnání, zralost a objetí. Zvu vás na dobrodružnou výpravu po Josefových stopách na cestě od křivdy k odpuštění a usmíření.

Čtvrté dějství: odpuštění

Čtvrté dějství se odehrává v kulisách egyptského paláce, který se stal Josefovým novým domovem. Josef v něm žije se svou rodinou a zároveň v něm může být sám a v klidu rozjímat. Vymyslí zde jména pro své dva syny, zpracuje zážitek nepříjemného setkání s bratry a vymyslí plán na usmíření.

20. Bezpečné odpuštění

Není odpuštění jako odpuštění. Příběh nám naznačí dvě roviny odpuštění. První je charakterizováno zapomenutím, druhé potom to první rozbije a upgraduje. První styl budu nazývat bezpečným odpuštěním a druhý zralým odpuštěním. Oba styly odpuštění mají v čase své místo, přesto je jeden o trochu lepší než ten druhý. Odpuštění není jen binární funkcí plus a mínus - odpustil jsem nebo jsem neodpustil jsem. Není to jen jednička-nula. Máloco je v životě tak jednoduché. Je možné se ptát otázku, jaké je teď moje odpuštění, jaké vykazuje známky a čím ho lze charakterizovat. Nejenom odpustil jsem, neodpustil jsem, protože můžeme mít člověka, který odpustil tím bezpečným odpuštěním, jako dnes uvidíme u Josefa. A teprve po letech své odpuštění prohloubí do větší zralosti.

Odpuštění se v Josefově životě prohlubuje. Nejprve se v té tkanině nového pláště zhmotní bezpečné odpuštění. Převládá v něm důraz na oddělení se od křiváků. Takové odpuštění je pro Josefa úspěchem, je výsledkem jeho oddělení se od rodiny a Josef je za něj vděčný Bohu. Bezpečné odpuštění dosáhne svého vrcholu, když Josef pojmenuje své dva syny: Menases, ten, kdo působí zapomenutí, a Efrajim, ten, kdo mi připomíná, že se mi daří v zemi mého trápení. Menases symbolizuje konec minulosti a Efrajim začátek budoucnosti. Společně vystihují tlustou čáru, kterou Josef udělal za svým životem.  Za touto čárou v minulosti se nachází Josefova rodina, otec a bratři, a za touto čarou v budoucnosti se nachází Josef se svou novou rodinou v prostoru bezpečného odpuštění. Mohli bychom tedy z příběhu vydestilovat dvě základní charakteristiky bezpečného odpuštění. 1) Bezpečné odpuštění je charakterizováno důrazem na oddělení. 2) Bezpečné odpuštění je doprovázeno pozitivním nastavením a vděčností za život, který mám.  Menases - zapomněl jsem, a Efrajim - daří se mi, rozplodil jsem se v zemi svého trápení.

Obojí dohromady udává nový tvar Josefova života. Bezpečné odpuštění Josefovi teoreticky umožňuje přát dobro druhému, který mu ublížil, protože je daleko, protože s ním není v kontaktu. Případně mi umožňuje s ním mít určitý vztah, kterého jsem já v danou chvíli schopen. Bezpečné odpouštění může, ale nemusí znamenat úplné přerušení vztahu. Když však o daném člověku mluvím, převládá důraz na oddělení, které mě chrání.

Přiblížím vám to na třech příkladech: Žena vypráví příběh o své manipulativní mamince alkoholičce, která kolem sebe šířila neskutečné množství chaosu. Její dcera si k ní stále snažila najít cestu, ale byla opakovaně odmítnuta a zraněna. Bylo to velmi těžké. Po vleklých problémech maminka zemřela. Teprve po smrti mohla její dcera říct, že jí opravdu odpustila. Po smrti už se totiž z její strany necítila ohrožená. Může ji chápat, může na ni myslet v dobrém, dokonce může čerpat z jejího života to, co měly společného a co bylo fajn, např. knížky, hudbu. Může vyprávět její příběh. Už se nemusí bát vulgárních telefonátů a obviňování. Smrt je oddělila a ji ochránila. Díky tomu je schopna vidět i pozitivní věci a přát mamince něco dobrého. Je to bezpečné odpuštění. Kdyby tam bezpečný prostor nebyl, kdo ví, jak by to odpuštění vypadalo. Jak už jsem ale řekl, takové oddělení nemusí být takto definitivní. Jeden mladý muž už rodičům odpustil, ale je schopen se s nimi vidět jen pár hodin za rok. Před každou návštěvou se obrní trpělivostí a silou vůle a vědomím, že jim chce posloužit a být s nimi, a tak je pozve na večeři. Je to pro něj velmi těžké, ale on to nějak, z lásky, z úcty, dělá. Osobnosti rodičů pro něj zůstávaly v čase stále nebezpečné, a tudíž je pro něj dojít ke sblížení. Usmíření by totiž vyžadovalo práci na obou stranách, a to se nějak neděje. Pokud se druhý smířit nechce, pokud se v dlouhodobém horizontu nemění, nezbývá oběti nic jiného, než se smířit s určitou formou bezpečného odpuštění, tedy odpuštění na dálku. Nebo si představte manželský pár středního věku. Muž propadne hraní automatů a dalšími způsoby nezodpovědně nakládá s penězi. Dovedete si představit, jak to musí v manželství vřít. Žena se nakonec rozvede a odstěhuje, aby ochránila sebe i své dva syny před majetkovými průšvihy. Během další doby se turbulence ve vztahu radikálně sníží. Nevidí se každý den, nemusí se hádat o peníze, rodina je schopná se dokonce jednou za čas sejít. Oddělení umožnilo vytvořit prostor pro bezpečné odpuštění. Bezpečné odpuštění znamená, že držím hranice, zároveň druhému přeji dobro, do určité míry mu rozumím, a dokonce mohu nacházet sílu a odhodlání k udržování určité roviny vztahu. Bezpečné odpuštění mohu udržovat s lidmi, kteří vykazují známky poruch osobnosti, chovají se násilně, mají tendenci k závislostem a k manipulaci. V příkladu mladé ženy, muže i manželky jsem se pokusil ilustrovat, jak by Josefův příběh o bezpečném odpuštění mohl vypadat dnes. 

V krajině bezpečného odpuštění je možné se dlouhodobě usídlit, zabydlet a zapustit kořeny. Může nám v ní být nakonec velmi dobře, zvykneme si na ni. Chrání nás tlustá čára a oddělení. To se stalo Josefovi. Proto svou rodinu nikdy neměl potřebu kontaktovat. Mohl poslat posli, mohl se doptat, nebo dokonce sám vypravit, aby se s nimi viděl, ale on to nedělá. Nekontaktuje je. Smířil se se stavem bezpečného odpuštění. Je za něj Bohu vděčný - zapomněl jsem, rozmnožil jsem se. Emoce se uklidnily a on se může roky věnovat svým povinnostem - vždyť zachraňuje svět, přátelé. Může se věnovat své rodině - kolik práce mu dá výchova dvou malých chlapců. Klidně by tak mohl v tom novém životě dožít až do smrti. V krajině bezpečného odpuštění si vybudoval nový domov. Zabývá se výchovou synů, počítáním obilí, správou země a večer k sobě přivine svou manželku. Je rád, že zapomněl. 

Takhle vypadá bezpečné odpuštění. A vlastně v něčem jde o variantu, kterou už Josefovi prošlapali jeho předci. Jen si vzpomeňte: Izmael je vyhnán od rodiny a konflikt s Izákem přestane. Jákob odejde od Ezaua, a když se potkají už si nejdou po krku. V rodině je jakási forma bezpečného odpuštění něčím, co už umí. Ovšem cena, kterou za klid zbraní lidé platí, je samota. Oddělení od blízkých, rodičů, dětí, partnerů, bratrů. A zdá se, že to není úplně uspokojivé řešení. Jako by rodina měla navíc. Boží záměr by snad mohl být ještě někde jinde než v bezpečném odpuštění. Vždyť Bůh nestvořil lidi, aby byli nezávislými a soběstačnými sólisty. Stvořil je ke svému obrazu, k obrazu vzájemné dynamické provázanosti. Stvořil je, aby svou pestrostí vytvářeli jednotu. Bezpečné oddělení a odpuštění tak může být nezbytné, ale není cílem. A o tom bude příběh další část příběhu. Protože právě v ní uvidíme, jak se Josef posune dál. A bude to bolet, ale tak už to v životě chodí.

Máte vy sami někoho, vůči komu byste řekli, že jste dosáhli „bezpečného odpuštění“? Jste schopni na něj myslet v dobrém? Jste schopni se za něj modlit, žehnat? Žehnat mu, ale je to vlastně podmíněno tím, že ho máte daleko od těla. Já určitě takové lidi mám. Mám lidi, kterým jsem bezpečně odpustil. Už dávno jsem s nimi přerušil vztah. Odpuštění je teď jednodušší. Možná kdyby se mi znovu objevili v životě, zjistil bych, že mám ještě na čem pracovat.

Děj příběhu se stále odvíjí a jeho hrdinové neví, kam se jejich život bude dál ubírat. Právě teď jim není dobře. My však víme, že z velkého Božího příběhu nevypadli. Bůh si jejich slabostí, hříchů, schopností a nejlepšího úsilí geniálně použije pro jejich dobro, záchranu světa a svou slávu.