Josef (28) Vstřícné gesto

Josefův příběh je od nás vzdálen tisíce let. Přesto se v kulisách beduínských stanů i egyptských paláců odehrává opakujících se drama: křivda, vina, chaos, zranění, oddělení, zrada, samota, ale i láska, naděje, úsilí, požehnání, zralost a objetí. Zvu vás na dobrodružnou výpravu po Josefových stopách na cestě od křivdy k odpuštění a usmíření.

28. Vstřícné gesto

Usmíření je jako most přes divokou řeku, kterou staví obě strany. Josef postavil na své straně řeky základní kámen tím, že odpustil. Bratři na své straně postavili svůj základní kámen tím, že přiznali vinu a projevili lítost. Josef na to reaguje na své straně tím, že vůči nim udělá vstřícné gesto. Dá jim zažít něco překvapivě pozitivního. Pojďme číst dál: 

Genesis 42:25 Pak Josef přikázal, aby jejich nádoby naplnili obilím a aby vrátili každému jeho peníze do jeho pytle a aby jim dali potravu na cestu. Když jim to udělali,  naložili své obilí na osly a vyšli odtamtud.

Josef se k bratrům natahuje se vstřícným gestem. Jako by je chtěl odměnit za to, že přiznali vinu. Možná má sám výčitky svědomí, že na ně byl tak tvrdý a chce jim to vrátit. Možná si uvědomí, že je to vlastně rodina. Proč by mu pak měli platit za jídlo. Ať už tak nebo tak, nebo ještě jinak. Vrací jim peníze, za které si koupili obilí. Vzácné obilí zaplatil ze svého, nebo ho nechal odepsat, stejně ho měli tolik, že se ani nedalo spočítat. Navrch přidává ještě jídlo na cestu. Zachová se k nim velice štědře. Jeho chování je úplně jiné než před třemi dny, kdy jim vyhrožoval vězením a smrtí. Jak na to jeho vstřícné gesto reagují bratři?

27 Když jeden otevřel svůj pytel, aby v tábořišti dal svému oslu krmivo, uviděl své peníze. Hle, byly nahoře v jeho žoku. A řekl svým bratrům: Mé peníze jsou zpět! Zase zde v mém žoku! Byli ohromeni strachem a roztřeseně se obraceli jeden na druhého se slovy: Co nám to Bůh udělal?

Josefovo vstřícné gesto bratry vyděsí. Josef to pravděpodobně myslí dobře. Vždyť reaguje na jejich lítost, dělá něco pěkného. Ale pro ně je to děsivé, nepochopitelné a tajemné. Hraje zde samozřejmě roli to, že nevědí, že jde o Josefa. Jen si představte, že zaplatíte v obchodě v hotovosti za velký nákup. Potom vyjdete z obchodu ven, podíváte se do peněženky a tam jsou všechny peníze zpátky. To je zvláštní, řeknete si. Kde se tu vzali? Na tu příjemnou skutečnost vrácených peněz však bratři nereagují radostí, že nad tím vydělali, ale strachem. Bojí se toho, co nemohou poznat, toho, čemu nerozumí. Je to děsivé. Paradoxně dochází k tomu, že si Josefovo vstřícné gesto interpretují jinak. Samozřejmě neví, že jim to tam dal správce Egypta a ani neví, že tím správcem je Josef. Přesto to pozitivní, co k nim přichází jako dar, je vyleká.

Téma, které příběh otevírá je jasné. Během usmiřování je potřeba našlapovat ve vztahu velmi opatrně. Protože pozitivní gesto z jedné strany nemusí druhá strana číst jednoznačně pozitivně. Třeba proto, že mu nerozumí. Nebo proto, že se něčeho bojí. Vnější pozorovatel by si řekl, to je krásné, že žena dostala od muže kytku, že jí nechal na stole čokoládu, že žena poslala muži pěknou smsku nebo že se syn rozhodl rodičům přispět na dovolenou. To vše z vnějšku může vypadat jako vstřícné gesto, dostanou zpět peníze, jídlo, něco dobrého. Ale ten, kdo je příjemcem daru, milosti, může reagovat strachem a neporozuměním. Zvláště pokud dosud očekával útok z druhé strany, tak teď neví, jestli za tím darem, který dostává, není nějaký skrytý motiv, jestli se nejedná o pověstný danajský dar. Že v té kytce, v smsce, v penězích je skryto ještě něco nepřátelského. Mohu tomu věřit? Třeba mě muž chce kytkou jen uchlácholit, aby mi zase mohl ublížit. Třeba mi žena posílá pěknou smsku jen proto, že ode mě něco potřebuje, chce mě obrat o peníze. Díváme se se strachem a nedůvěrou na pozitivní dar, který přichází ve chvíli, kdy čekáme spíš útok. Josefovi bratři se bojí, čekají katastrofu, právě byli zavřeni ve vězení. Je to velmi nepravděpodobné, že by se teď věci začaly dít nějak jinak, že by někdo přišel s pozitivním gestem vůči nim. A tak ve chvíli, kdy nachází peníze ve svých žocích, reagují ustrašenými slovy „co nám to Bůh udělal“. Pozitivní gesto z Josefovy strany čtou jako ohrožující. Třeba proto, že nevědí, že se u Josefa něco změnilo, nevědí, že jim odpustil.

Při budování mostu usmíření musíme našlapovat opatrně. Naše nové a dobře myšlené pohyby, které děláme směrem k druhému, mohou druhého vyděsit. Nemusí jim rozumět, a to čemu nerozumíme, nás děsí. Pokud není pozitivní gesto z mé strany ihned přijato pozitivně, nemusí to ještě znamenat, že mě druhý odmítá, nebo že jsem se zachoval špatně. Je těžké přijmout pozitivní gesto, když očekávám útok. To je například jedna z obtíží, se kterou se potýkají lidé, kteří se chtějí usmířit. Zažili to Josef a jeho bratři a pravděpodobně se to nevyhne ani nám. Je to jedna z překážek a obtíží, která se může vyskytnout, když stavíme most usmíření, ale je to překážka, která se dá překonat. Třeba právě tím, že o ní víme.