Josef (30) Nezbytné změny

Josefův příběh je od nás vzdálen tisíce let. Přesto se v kulisách beduínských stanů i egyptských paláců odehrává opakujících se drama: křivda, vina, chaos, zranění, oddělení, zrada, samota, ale i láska, naděje, úsilí, požehnání, zralost a objetí. Zvu vás na dobrodružnou výpravu po Josefových stopách na cestě od křivdy k odpuštění a usmíření.

30. Nezbytné změny

Sledujeme Josefa, jeho otce a bratry v procesu usmíření. Představujeme si, že usmíření je jako stavba mostu přes divokou řeku. Na jeho stavbě se podílí obě zúčastněné strany. Každá je zodpovědná za tu část stavby, která má základ na jejím břehu. Josef začíná stavět tím, že bratrům odpustí a bratři tím, že uznají vinu a projeví lítost. Josef na to reaguje vstřícným gestem, které však bratry i otce vyděsí. Josef pak musí čekat na změnu na druhé straně. Tuto změnu inicioval tím, že na ně zatlačil. Dal jim jistou výzvu. Čekání je nezbytnou součástí stavby, protože každý staví jiným tempem. Zatímco Josef čeká, my se opět přeneseme do stanového tábora kočovníka Jákoba a uvidíme, jak se v rodině po letech konečně odehrají nezbytné změny. 

43 Hlad v zemi byl tíživý. 2 Když dojedli obilí, které přivezli z Egypta, otec jim řekl: Nakupte nám znovu trochu potravy. 3 Juda mu odpověděl: Ten muž nás výslovně varoval slovy: Nespatříte mou tvář, nebude-li váš bratr s vámi. 4 Jestliže pošleš našeho bratra s námi, sestoupíme do Egypta a nakoupíme ti potravu. 5 Ale jestli ho nepošleš, nesestoupíme, protože ten muž nám řekl: Neuvidíte mou tvář, nebude-li váš bratr s vámi. 

6 Nato Izrael řekl: Proč jste mi způsobili takové zlo, že jste tomu muži oznámili, že máte dalšího bratra? 7 Odpověděli: Ten muž se nás zevrubně vyptával na naše příbuzenstvo, ptal se: Žije ještě váš otec? Máte ještě bratra? Oznamovali jsme mu to na jeho přímé otázky. Cožpak jsme jen tušili, že řekne: Přiveďte svého bratra sem dolů? 8 Pak Juda řekl svému otci Izraelovi: Pošli chlapce se mnou, ať vstaneme a vyjdeme, abychom zůstali naživu a nezemřeli my, ani ty, ani naše děti. 9 Já se za něho zaručím, ode mě ho budeš vyžadovat. Jestliže ho nepřivedu k tobě a nepostavím ho před tebe, budu před tebou navždy vinen. 10 Neboť kdybychom neváhali, už bychom tu byli dvakrát zpátky. 

11 Jejich otec Izrael jim řekl: Když je to tak, udělejte tedy toto: Vezměte z nejlepších plodůt2 země do svých nádob a sneste tomu muži jako dar trochu balzámu, trochu medu, ladanum, myrhu, pistácie a mandle. 12 Vezměte s sebou dvojnásobně peněz. Peníze, které byly zpět navráceny nahoru do vašich žoků, vlastnoručně vraťte; možná to byl omyl. 13 Vezměte svého bratra, vstaňte a vraťte se k tomu muži. 14 A Bůh Všemohoucí kéž vám dá dojít slitování před tím mužem, a on vám propustí vašeho druhého bratra i Benjamína. A já, jestli se stanu bezdětným, stanu se bezdětným. 

Josef jako iniciátor změny

Josef jako fyzická osoba sice čeká kdesi v Egyptě. Nemůže v tuto chvíli do situace v rodině zasáhnout, přesto je nadále velmi aktivní. Doma se nemluví o nikom jiném než o tom správci Egypta, nebo o tom muži. Připomínají si, co řekl, co udělal a co chce. Josef má neskutečný vliv na fungování rodiny, přestože je stovky kilometrů daleko. Svými slovy postavil rodinu do situace, kdy musí čelit realitě.  Josef sice bratrům odpustil a vzdal se té hříšné části hněvu, která je chtěla potrestat. Ale přesto si ponechal dostatek svatého hněvu, který ho nenechal v klidu. Zatlačil na otce skrze bratry a vytvořil situaci, ve které nutí rodinu ke změně. Jákob už nemůže dále kličkovat, nebude moci si dál držet v náručí Benjamína. Buďto budou trpět hlady, nebo se vzdá syna. Není žádná jiná možnost. 

Změna bratrů

V minulé části příběhu jsme viděli, jak se snaží otce přemluvit Rúben. Ale bez úspěchu. Víme, že s ním měl otec dlouhodobě nevyřízené účty. Možná i proto nebylo pro Jákoba možné přijmout Rúbenovu nabídku. Nyní přichází na scénu jeho mladší bratr Juda. Ten je hlasem rozumu, hlasem bratrů a potažmo Josefa. Je hlasem, který otce donutí ke změně. Staví před otce fakta, přestože otec stále sklouzává k nějakým emočním výlevům: Pokud nás pošleš s Benjamínem, přineseme obilí, pokud ne, tak budeme hladovět. Dokonce ty sám možná umřeš. Jákob si zase začíná stěžovat a vyčítat. Juda však logicky argumentuje a bere na sebe zodpovědnost. Zakončuje svou řeč větou „kdybychom neváhali, už bychom byli dvakrát zpátky“. Jak se bratři ve vztahu k otci změnili? V jejich vztahu vidíme tři fáze 1) Necháme si to pro sebe a ustoupíme – v prvních příbězích jsme viděli, že bratři se na otce Jákoba zlobili, ale neřekli mu to. Když se jim nelíbí, jak před nimi protěžuje Josefa, tak odejdou pryč. Žádná konfrontace. V tomto mlčení pokračují další roky. 2) Minule se otce snažil přesvědčit Rúben. Dá mu jednu nabídku, a když ji otec nepřijme, tak mlčí. Posun je v tom, že to zkusí. Řekne otci: Dva mé syny můžeš usmrtit, když ho nepřivedu k tobě. Ale udělá to jen jednou. Ve chvíli, kdy mu otec řekne ne, už nepokračuje a nechá se otcem umlčet. 3) Juda se také postaví za změnu, řekne otci, pravdu, ale potom se nenechá odradit Jákobovým nesouhlasem.  Juda si uvědomil, že musí přijmout zodpovědnost za svůj život, protože otec je v něčem mimo. A tak svou výzvu otci neřekne jen jednou, jak to udělal Rúben,ale dvakrát. Teprve potom se stane změna. Minule jsem použil příměr se skupinou lidí procházející bludištěm. Představte si, že tato skupina dospělých synů a starého táty, včetně jejich celých rodin, prochází bludištěm. Táta je vede, je nejstarší, nejzodpovědnější, nejzkušenější. A oni po čase zjistí, že má jakousi úchylku, vždy odbočí jen doleva. Z nějakého důvodu odmítá odbočit doprava. Dokonce i když doleva vede jednoznačně slepá cesta, která je na první pohled vidět. Nejdřív nikdo nic neříká, táta vede, jen po sobě pokukují a protáčí oči. Potom jednou Rúben ukáže doprava a řekne, tudy vede lepší cesta. Otec ho ignoruje a stále ukazuje doleva a Rúben to vzdá a všichni opět skončí ve slepé uličce. Nakonec vystoupí Juda, postaví se před otce a ukáže doprava. Otec nechce, začne si stěžovat, ale Juda to znovu zopakuje. Právě toto druhé opakování navzdory otcovské výčitce se nakonec jeví jako zásadní. A otec se podřídí. My čtenáři žasneme a radujeme se, že konečně si doma umí říct. To je ona nezbytná změna, kterou museli udělat bratři. 

Změna otce

Bratři se stali pouhými posli. Hlavní drama se odehrává mezi Josefem a Jákobem. Bratři jsou síla, která je mezi nimi.  Josef nutí Jákoba k tomu, aby pustil Benjamína na dlouhou cestu. Jedině tak pozná, že se opravdu situace v rodině změnila. Má zkušenosti s tím, jaké to je být nezdravě, nezrale připoután k otci a chce Benjamína z tohoto náručí vyrvat. Poslat ho na cestu. Bratři půjdou s bratry na výpravu a táta bude doma sám. Tak to má být. Tento pohyb v rodinném tanci doposud chyběl. To je správná koalice. Je to něco nového, co se v rodině ještě nestalo. Benjamín se vydá na cestu a otec musí zůstat chvíli sám – tak, jak říká, bezdětný. 

V rodině bylo potřeba udělat některé změny. Podíleli se na nich všichni. Dokud ji všichni nepřijali jako realitu, tak by se změna neodehrála. Ke změně byl potřeba Josefův svatý hněv, kterým tlačí na bratry a otce a chce je dostat do situace, která jim bude nepříjemná. Dovedu si představit, že tento tlak nebyl ani pro jednu stranu příjemný. Ke změně bylo potřeba, aby se bratři postavili otci, aby ho přestali jen poslouchat, protože tím potvrzovali jeho hřích a podporovali ho v tom, v čem byl zaseknutý. A nestačilo mu to říct jen jednou, jen naznačit, Juda musel promluvit dvakrát, opravdu silně zatlačit. A nakonec musel i Jákob udělat nezbytné změny, překonat svou ješitnost a strach a dovolit bratrům, aby s sebou vzali dospělého Benjamína na nebezpečnou výpravu pro obilí. Musel se naučit předávat své syny do rukou Božích.

Ze zkušenosti víme, že změna u jednotlivce bývá dlouhý a pomalý proces. Natož pak změna rodiny, komunity nebo většího společenství lidí. Někdy nás ke změně donutí okolnosti – hlad, tlak, to, že nám někdo symbolicky položí nůž na krk. Jsi součástí řady společenských systémů – rodiny, komunity přátel, zaměstnaneckého kolektivu, třeba i nějaké církve. A) Možná druzí právě teď čekají na tvou změnu, na to, až spolkneš ješitnost a strach a uděláš to, co je potřeba. B) Možná druzí právě teď čekají, abys jim řekl svůj názor a možná ho i zopakoval. Teprve pak uvidíš, že má sílu. C) Možná druzí právě teď čekají na to, aby ses jako Josef stal iniciátorem změny, abys svůj hněv použil pro dobrou věc. Zkus si položit otázku, podle čeho bych okamžitě poznal, že se věci změnily. Josefova odpověď byla, poznal bych, že se něco v otci a bratrech změnilo, kdyby přišli do Egypta s Benjamínem. To by byl znak změny, a tak přesně tuto věc se po nich rozhodne vyžadovat. Pokud chcete být iniciátorem změny, je tato otázka naprosto zásadní: Podle čeho poznám, že se to změnilo? Procházíte bludištěm života nejen sami, ale s druhými a vaše slova, vaše názory jsou velmi důležitá pro nezbytné změny. Stejně tak jako vaše pokora a naslouchání slovům druhých.