Kategorie

Jonáš

Jonáš

Jonáš: Happy End (50)

Jonáš je hrdinou víry, který namaluje karikaturu sebe sama a sdílí ji s námi jako svědectví o Bohu, který mění karikaturu člověka v ve zralého člověka.

Jonáš

Jonáš: Odhalení (47)

Jonáš 4:11 A mně by nemělo být líto toho velkého města Ninive, ve kterém je víc než sto dvacet tisíc lidí, kteří nerozeznají pravici od levice, a ještě množství zvířat?

Bůh odhaluje své vlastní nitro a lítost, kterou má nad ubohým městem.

Jonáš

Jonáš: Shrnutí (46)

Jonáš 4:10 Hospodin řekl: Tobě je líto ricinovníku, se kterým ses nenamáhal ani jsi mu nedal vzrůst; přes noc vzešel, přes noc zašel.
Bůh dává člověku zpětnou vazbu, shrnuje to co prožívá a pomůže mu porozumět, že za hněvem se může skrývat lítost.
Jonáš

Jonáš: Dialog (45)

Jonáš 4:9 Nato se Bůh Jonáše zeptal: Je to dobře, že ses tak rozzlobil kvůli ricinovníku? Ten odpověděl: Je to dobře, že jsem se rozzlobil až na smrt!.
Člověk a Bůh poprvé vstupují do dialogu. Člověk zůstává zacyklen v tématu hněvu a touhy zemřít. Ale už není sám.
Jonáš

Jonáš: V kruzích (44)

Jonáš 4:8 Přál si zemřít a řekl: Je pro mě lepší, abych zemřel, než abych žil.

Člověk je zacyklen. Ve svých myšlenkách jezdí po vyježděných dálnicích a ve svém chování tančí stejné tance.

Jonáš

Jonáš: Tragédie (43)

Jonáš 4:7-8 Když vyšla druhého dne jitřenka, Bůh připravil červa, který napadl ricinovník, takže uschl. I stalo se, že když vyšlo slunce, připravil Bůh horký východní vítr a slunce bilo na Jonášovu hlavu, takže omdléval.
Bůh mluví skrze krutou přírodu, ztrátu a tragédii, jen zatím nevíme, co nám říká.
 
Jonáš

Jonáš: Radost (42)

Jonáš 4:6 Hospodin Bůh připravil ricinovník, který vyrostl nad Jonášem, aby byl stínem pro jeho hlavu a vysvobodil ho z jeho trápení. Jonáš se z ricinovníku převelice radoval.
Bůh obchází obrany člověka a zachraňuje ho od něj samotného.
Jonáš

Jonáš: Boží otázka (40)

Jonáš 4:4 Hospodin se zeptal: Je to dobře, že ses tak rozzlobil?

Bůh se člověka ptá na jeho aktuální téma a nechá jeho samotného hodnotit svůj život.

Jonáš

Jonáš: Chci nebýt (39)

Jonáš 4:3 Nyní, Hospodine, vezmi ode mě prosím můj život. Je pro mě lepší, abych zemřel, než abych žil.

Člověk váží na vahách mezi životem a smrtí a občas miska smrti převáží. Jakou váhu má pak život?

Jonáš

Jonáš: Exkluze (38)

Jonáš 4:2 Modlil jsem se k Hospodinu: Ach, Hospodine, což jsem to neříkal, když jsem byl ve své zemi? Kvůli tomu jsem chtěl utéct do Taršíše. Vždyť vím, že ty jsi Bůh milostivý a soucitný, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství, a slitováváš se nad zlem.

Hřích exkluze je hříchem "svatých a zbožných" kteří se odmítají podělit o milost, kterou sami přijali.

Jonáš

Jonáš: Jehla a nit (37)

Jonáš 4:2 Modlil jsem se k Hospodinu: Ach, Hospodine, což jsem to neříkal, když jsem byl ve své zemi? Kvůli tomu jsem chtěl utéct do Taršíše. Vždyť vím, že ty jsi Bůh milostivý a soucitný, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství, a slitováváš se nad zlem.

Ve svém tady a teď člověk díky emocionální propojenosti prožívá své tehdy a tam.

Jonáš

Jonáš: Hněv (36)

Jonáš 4:1 Jonášovi se to však hrozně moc nelíbilo a rozzlobil se.

Cesta ke zralosti vede skrze emoce, které se derou ven skrze praskliny v našich maskách.

Jonáš

Jonáš: Boží lítost (34)

Jonáš 3:10 Bůh viděl jejich skutky, že se odvrátili od své zlé cesty. Proto Bůh litoval zla, které prohlásil, že jim učiní, a neučinil to.

Bůh bere své slovo zpět a okamžitě pozitivní reakcí podpoří částečnou změnu Ninivských.

Jonáš

Jonáš: Naděje (33)

Jonáš 3:9 Kdo ví, snad se Bůh odvrátí a slituje, odvrátí se od svého planoucího hněvu a nezahyneme.

Ninivský král má naději, že by se Bůh mohl slitovat, nepočítá s jeho slitováním automaticky, nechává Boha svobodným. Na rozdíl od Jonáše je však schopen kázat sobě i druhým o naději.

Jonáš

Jonáš: Proměna (32)

Jonáš 3:8 Ať se lidé i zvířata přikryjí žíněným rouchem a volají ze vší síly k Bohu, ať se každý odvrátí od své zlé cesty a od násilí, které je na jeho rukou.

Pod dirigentskou taktovkou Ninivského krále voláme vzhůru, rozlišujeme vinu a měníme cestu

Jonáš

Jonáš: Hlad (31)

Jonáš 3:7 Vyhlásil: V Ninive, z rozhodnutí krále a jeho velmožů: Lidé ani zvířata, skot ani brav ať nic neokusí, ať se nesytí ani nepijí vodu.

Půst kručením břicha odhaluje hlas naší duše, která netouží po jídle, ale po Bohu a jeho království.