Církev bratrská Zlín  Blog  Jonáš: Boží otázka (40)

Kategorie


Jonáš: Boží otázka (40)

Kapitola čtvrtá: Velký hněv

Část 5: Boží otázky

Čtvrtá kapitola nám odhalila Jonášův hněv. Hněv, který v sobě měl už od začátku příběhu, jen nám o něm neřekl. Nyní vyšel na povrch v modlitbě výčitek zakončené touhou po smrti. Co na to Bůh? Jak odpoví svému neposlušnému, pasivnímu, utíkajícímu, nemilosrdnému, naštvanému služebníku? 

Hospodin se zeptal: Je to dobře, že ses tak rozzlobil?

Jonáš 4:4

Bůh pokládá otázku. Místo toho, aby Jonáši něco vysvětloval, radil, doporučil, přikázal nebo zakázal, tak se ptá. Ze všech možných otázek, které může zvolit, se zaměří na to nejaktuálnější, na Jonášův hněv. A neptá se ho, proč se rozzlobil, co ho štve, ale jestli je to dobře. Nechává Jonáše hodnotit sebe sama. Můžeme si situaci představit tak, že Bůh sestupuje se svého trůnu k Jonášovi v postavě člověka, který si stoupne vedle Jonáše a vytáhne z kapsy zrcátko. Toto zrcátko dá Jonášovi před oči a zeptá se: “Co vidíš?” Verš otevírá tři témata: otázka, výběr tématu a hodnocení. 

1. Otázka: Bůh na výčitku ze strany Jonáše a jeho výzvu k tomu, aby ho raději zabil, reaguje otázkou. Pokud bychom na Božím místě byli my a někdo by na nás začal útočit a něco nám vyčítat, třeba by nám řekl: “Copak jsem to neříkal, že to tak dopadne? Už mě fakt štveš, dlouho jsem to tutlal, ale teď už ti to musím říct.”, tak pravděpodobně vezmeme podobné věty jako útok proti sobě a budeme se bránit, zaútočíme zpátky. Ale Bůh se k tomu nevyjadřuje. Položí otázku jakoby chtěl vědět víc, víc porozumět tomu, co je v Jonášovi. Nechce ho hodnotit, chce, aby Jonáš hodnotil sebe. Bůh tak nechrání sebe protiútokem na Jonášův hněv, který se proti němu obrátil. Ne, vezme ho, jako že to tak Jonáš má a víc se ho na to ptá. Bůh se otevírá člověku a říká: “Povídej, i když si můžeš myslet, že mě to zraňuje, nesemelu tě hněvem zpět, řekni mi více.” Boží otázky známe z řady míst v Bibli. Náš Bůh je Bůh, který klade otázky; Adam slyší: Kde jsi? Nejedl jsi?, Eva slyší: Cos to učinila?, Kain slyší: Kde je tvůj bratr?, slepý slyší z úst Ježíše: Co pro tebe mohu udělat? a mnoho dalšího.

2. Výběr tématu: Bůh si ze všeho, co Jonáš říká a dělá, vybírá jednu věc, na kterou se zeptá, a tou je Jonášův hněv. Už jsem vám v jednom zamyšlení říkal, že pokud chcete jít s člověkem hlouběji v rozhovoru, následujte jeho emoce. To tu Bůh dělá. Kdyby se zeptal na počasí nebo na Jonášovu mámu, tak by odváděl pozornost. Ale otázka po hněvu míří přesně do černého. Bůh neutíká svou otázkou pryč. 

3. Hodnocení: Jestliže první bod nás vedl k úžasu nad Bohem a jeho citlivé a jasné komunikaci s lidmi, která se nepotřebuje chránit, tak u tohoto bodu nám spadne čelist a zůstaneme vyjeveně civět na text. Bůh chce po Jonášovi, aby sám sebe zhodnotil. Bůh, který určuje, co je dobré a co špatné, Bůh, podle kterého se měří dobro a zlo, Bůh, který má dát jasnou zpětnou vazbu člověku, nechává Jonáše, aby sám popsal, co vidí, aby zhodnotil svou tvář bez masky. Tvář, ve které se zračí hněv. Pověz mi o tom hněvu Jonáši, rozeber, zhodnoť, zamysli se nad tím. Je to dobře? Není to od Boha troufalé, pokládat takovou otázku? Nechat to na člověku, vzdát se v tu chvíli autority, moci? Neříct, co si myslím, nechat druhého, aby to řekl, vytvořil? Možná by to u jiných hříchů bylo s otazníkem, ale zrovna u hněvu ne. Vždyť hněv sám o sobě neznamená hřích. “Hněváte-li se, nehřešte,” říká Bůh. Je tedy hněv hříšný a hněv nehříšný, Bůh sám se často zlobí. Hněv sám o sobě není hřích. Je to jedna ze zvláštních šedých zón lidského prožívání. Může být hříchem a nemusí být v danou chvíli hříchem. Proto chce Bůh po Jonášovi, aby se nad tím zamyslel, aby se rozhodl. Vždyť Jonáš už je dospělý muž. Bůh mu tím dává důstojnost, respektuje ho, nedělá to za něj. 

Co ty? Jakou otázku by Bůh položil tobě? Pro Jonáše byl aktuálním tématem velký hněv, a proto se ho Bůh ptal na něj. Zkus se na chvíli zastavit a v tiché modlitbě se zeptat sám sebe: Jak mi je? Co ve mém životě převládá za pocit a téma? Je to hněv, stres, samota, konflikt, zmatek, nerozhodnost, úzkost? Co by Bůh vyhmátl jako téma ve tvém životě, kdyby měl položit otázku a tou otázkou neutíkat? A zkus si představit, že se zeptá na to, jak to hodnotíš, že opustí pozici, kdy stojí proti tobě jako zrcadlo a stoupne si vedle tebe, dá ti nahlédnout do zrcadla a zeptá se: “Jak to hodnotíš? Je to dobře? Není? Jak to vidíš?” Většina dlouhodobých témat v mém životě nemusí být jednoznačně hříchem, něco je hříšné a něco ne. Bůh nás staví před zrcadlo pravdy a ptá se: “Co vidíš?”, tak jako Jonáše. 

Modlitba: Pane Ježíši Kriste, když jsme Tě očima učedníků pozorovali na zemi, slyšeli jsme i desítky otázek, které jsi kladl lidem. Ptal ses, jak přemýšlí, co si myslí, co potřebují, co pro ně můžeš udělat. Tvé otázky doznívají přes staletí k nám a věříme, že se stále zajímáš. Kdybychom byli na Tvém místě v Jonášově příběhu, rozhodně bychom se Jonáše neptali. Zaútočili bychom, jako to děláme v našich vztazích, chráníme se před druhým. Děkuji Ti, Pane, za to, že se ptáš.