Církev bratrská Zlín  Blog  Jonáš: Město (27)

Kategorie


Jonáš: Město (27)

Kapitola třetí: Velké město

Část 3: Velké město

Nový Jonáš přijímá výzvu a vyráží do Ninive. Z předchozích kapitol víme, že je to velké město a míra jeho zla překročila určitou mez a blíží se kolaps. Žádná guma nejde natahovat do nekonečna a větev, kterou si pod sebou společnost řeže, nakonec jednou praskne. To známe z dějin velmi dobře. Boží soud se blíží v kolapsu města a Jonáš, prototyp jedince, hrdiny obráceného vzhůru k Bohu, je poslední naděje ninivské společnosti. To jsou kulisy příběhu, do kterého zní věta: 

Ninive bylo velmi veliké město, na tři dny cesty.

Jonáš 3:3b

Text tentokrát ponechá stranou hříšnost města. Zaměří se především na jeho rozměry, rozměry na rovině fyzické i duchovní.

Fyzické rozměry jsou vyjádřeny jednak přídavným jménem velký, a jednak délkou chůze skrze město. Podobně jako na rozcestnících v horách se vzdálenost nepočítá na kilometry nebo jinou jednotku délky, ale na čas, který přechod zabere. Tři dny. Fyzicky se nám tak ukazuje, že Jonáš vstupuje do města, které jeho samotného bude mnohonásobně přesahovat: bude tam víc budov, než kdy viděl, vyšší hradby, více lidí. Jonáš se jako jedinec bude cítit sám a město na něj bude fyzicky působit svou nezměrnou velikostí. 

Velikost města má však i duchovní aspekt. Text doslova říká, že město bylo velké ve vztahu k Bohu, před Bohem velké . Což je zvláštní hebrejský slovní obrat, který může znamenat, že bylo pro Boha hodně velké a důležité, nebo že se stavělo proti Bohu jako  pyšné a velké, podobně jako babylonská věž. Jeho velikost každopádně není jen fyzická, ale je vztažena i k Bohu, je duchovní. Je to nebezpečné místo, silné, zlé. Zlo, které v něm je, se šíří. Vždyť zlo plodí další zlo, „hejty“ se jen množí, násilí roste. Bylo to město, které ovládalo obrovskou část světa, mělo velkou armádu, nikdo mu nemohl konkurovat.  Z tohoto města se šířilo zlo do celého světa. Nikdo neměl tak velkou armádu, aby ho vůbec mohl, díky jeho velikosti, oblehnout, natož dobít. Je to velmi zlé místo, zlo, které se šíří do daleka. A Bůh s tím chce něco dělat. Posílá armádu o jednom člověku, jediného agenta. 

Velké, zlé a hříšné město je častý motiv v Bibli. Od jejího počátku jsou města kontroverzní. První, kdo staví město, jsou potomci Kaina, kteří se potřebují chránit a hledají ochranu za hradbami, ne v Hospodinu. Dále máme město Babylon, Sodomu a Gomoru. Myšlenka Babylonu jako hříšného města se nakonec táhne jako tematická linka celou Biblí. Symbolizuje společnost, společenské struktury, o které se lidé opírají, kterým lidé důvěřují a které zároveň mají tendenci k rozpadu, korupci a násilí. Zároveň Bible není jen proti městům. Po nějakém čase dokonce sama Bible myšlenku města přijme jako něco pozitivního. Symbolicky jde o Nový Jeruzalém, společnost města, kde vládne sám Bůh. V celé Bibli tak stojí proti sobě dvě města, krásně vyjádřena v knize Zjevení: Babylon a Nový Jeruzalém. Město hříchu a pádu, které do světa šíří zlo, a město Boží, ve kterém příroda, lidé a stavby existují pospolu a je v něm spravedlnost a bezpečí. Obě města reprezentují dva typy společnosti, dva typy globální komunity, Babylon a Jeruzalém. Tedy hříšné Ninive se musí rozpadnout, musí dojít ke kolapsu, protože se víc a více vzdaluje ideálu Božího svatého města. 

Městem se procházelo tři. Tři dny nejsou jen jednotkou vzdálenosti, asociují také tři dny v břiše ryby. Jonáš má sloužit městu tím poselstvím, které mu Bůh dal zažít v rybě. Jonášova krize a jeho poslání spolu jednoznačně souvisí. Úplně stejně jako v našem životě, naše handicapy a slabosti specifickým způsobem ovlivňují a směřují naše poslání. Bůh si nás používá právě v naší slabosti a v tom, kde máme za sebou určitou krizi a bolest. Zároveň význam tří dnů může být pro Jonáše povzbuzením. Povzbuzením v tom, že tak jako ho Bůh zázračně ochránil rybou tři dny v divokém oceánu, tak ho po tři dny ochrání v divokém, zlém a nebezpečném městě. 

Tím se postupně dostáváme zpět k Jonášovi a jeho vztahu k městu. S představou velikosti města nám roste i význam otázky: Co s tím má dělat chudák Jonáš? Vždyť je jen jeden. Město, které se před ním rozkládá, je mocné, velkolepé, plné lidí, s bohatou historií, nebezpečné. Jonáš nemá, jak město zasáhnout. Může být v jednu chvíli jen na jednom místě. Jak s tímto omezeným vybavením, omezeným rozpočtem něco změní. Je jako kapka v moři, jako jehla v kupce sena, jako armáda o jednom agentu. A přesto nemá menší ambici, než zasáhnout celé město. Vstupuje do prostoru poslušný Božímu slovu a opírá se o svou zkušenost tří dnů v rybě. 

Příběh nám vykreslí malého Jonáše a velké město. Otevírá otázky v nás. Znáte ten zahanbující pocit, když stojíte tváří v tvář světu, který se rozkládá, přichází k vám jako výzva a zároveň vás ve všech ohledech přesahuje? Říkáte si, co můžu změnit já jako jeden malý člověk? Když se díváme na zprávy a srší na nás informace, potenciální výzvy o rozpadajícím se světě, jsme jako Jonáš před obrovským městem. Vidíme probíhající klimatické změny, zlo a nebezpečí pro děti, nenávistné komentáře šířící se po internetu, máme před očima rozpadající se státy, válčící státy, mnoho uprchlíků, zástupy lidí s psychickými potížemi, domácí násilí. Náš svět se rozpadá, alespoň tyto informace k nám přicházejí. Ať chceme nebo ne, žijeme v globálním městě celé planety. Náš svět, naše město je mnohem větší než to Jonášovo. Už nejsme jen Čechy a jen Evropany, ale globální společností. Témata, která jako lidstvo musíme řešit, jsou mnohem větší, než kdy byla. Můžeme se samozřejmě rozhodnout, že tuto skutečnost neuvidíme, že před ní utečeme a budeme chtít zpět náš starý, malý a bezpečný svět. Ale krok zpátky udělat nemůžeme. 

Bůh před nás klade výzvy, které nás daleko převyšují. A stojíme před nimi podobně jako Jonáš s bázní, strachem, s rozpaky, s touhou utéct, s nejistotou. Ovšem všechny hrdinské příběhy jsou o tom, že člověk zachraňuje svět. Začíná u světa svého těla, svého pokojíčku, rodiny, města, komunity a směřuje dál. Čím větší výzva, tím větší riziko, ale tím i větší růst, odměna a sláva. Je to vysoká hra s vysokými zisky a velkými ztrátami. Chcete založit firmu; stačí vám mít jednu pobočku v malém městě, nebo být světová jednička? Co má větší hodnotu? Chcete být nejlepším sportovcem? Ten má největší slávu. Chcete přijmout největší výzvu? Nezůstanete jen u uklizeného pokojíčku a toho, že změníte své návyky a rodinu, ale pokračujete až k celému světu.  Čím větší výzva, tím větší sláva. 

Proto je nejslavnějším hrdinou v dějinách Ježíš Kristus. On přijal největší možnou výzvu, která se nabízela: stát se člověkem, jedincem, osobností, která zachrání celý svět. Nejen sebe, nejen rodinu, pár přátel, nejen svou zemi, ale globálně celý svět. Neskončí se svou misí, ve které pokračuje jeho církev, dokud nebude celý svět znát evangelium. I Ježíši to trvalo tři dny, od svého rozhodnutí v Getsemane po nedělní vzkříšení. Tři dny, tři noci, ve kterých vybojoval největší zápas v dějinách. Proto je největším hrdinou a zaslouží si slávou. A tak my dnes stojíme před výzvami světa, které nás dalece převyšují, a zároveň před nimi nechceme utíkat. Nejsme hrdinové, ale ukazujeme na hrdinu, který se svět zachránil, který se pro něj obětoval. Co se stane, když se jeden člověk obrátí k němu a napraví svůj život? Třeba zasáhne i pár lidí kolem sebe, kteří se také obrátí k němu, třeba se zpráva bude šířit od jednoho k druhému jako nakažlivé evangelium, které přeskakuje z jednoho srdce na druhé až zasáhne celý svět. Nejsme hrdiny, ale ukazujeme na hrdinu. 

Modlitba: Pane Ježíši, Tebe oslavujeme, od Tebe se učíme, jsi naším vzorem a hrdinou. Zpíváme o Tobě písně a ten hlavní důvod je, že jsi přijal tu největší myslitelnou výzvu, která se ve vesmíru vyskytla. Výzvu ztotožnit se se vším, co je zlé a hříšné, vzít to na sebe, přijmout zodpovědnost za to, co nebyla tvá zodpovědnost a za to všechno odskákat trest. Nesl jsi velké riziko, a proto byla tvá sláva tak obrovská. Jsi naším vzorem, kráčíme ve Tvých šlépějích přijmout výzvu, která je daleko větší než my.