Církev bratrská Zlín  Blog  Jonáš: Bouře (3)

Kategorie


Jonáš: Bouře (3)

Kapitola první: Velká bouře

Část 3: Boží grandiózně destruktivní bouře

Vyzývající Bůh vyzývá člověka, aby přijal zodpovědnost za svět, který se před ním rozkládá. Člověk utíká před Bohem, nechce ho přijmout takového, jaký je. Zaměří se na svůj vlastní cíl a zaplatí za to pádem a penězi. Co na to Bůh? 

Hospodin však seslal na moře velký vítr, na moři nastala veliká bouře a hrozilo, že se loď rozlomí.

Jonáš 1:4

Boží bouře: Bůh opět zasahuje do děje. Nenechává Jonáše utéct, ale omezí jeho svobodu - když Jonáš nechce slyšet Boha v nitru; Boha, který chce vyladit jeho srdce se svým; Boha, který k němu hovoří skrze myšlenky.  Místo toho Jonáš před myšlenkami utíká a popírá je. Své srdce zatvrzuje a směřuje k jinému cíli. Tak se Bůh projeví ještě hmatatelněji. V bouři, která se přímo dotýká Jonášova těla. Bouře je jasnějším Božím slovem. Provázanost  Bouře s Bohem zaznívá i ve slově vítr – ruach – je stejné pro Božího ducha. Vzpomeňte na začátek Bible boží duch nad vodami. Tento duch budí bouři. 

Grandiózní bouře: V celé knize Jonáš je všechno přehnaně velké: velké město, velký vítr, velká bouře, velká ryba. Je to kniha grandiózní nadsázky. A tímto způsobem se snaží dát čtenáři zažít velký příběh na pár stránkách. Příběh vyhnaný do extrému, tak trošku jako karikatura, která má některé symbolické části zvětšit, aby na první pohled zaujaly naši pozornost. Velká bouře. 

Destruktivní bouře: Zažili jste někdy bouři na moři? Bouře, žádná stabilita, voda si s vámi dělá, co chce. Nahoru dolů. Nelze uniknout. Vlny mají neskutečnou sílu. Loď skřípe, chvěje se, plachty se trhají, ozývají se rány. Námořníky dělí od hlubin moře jen pár prken, a i ty hrozí selháním. Místo, kde nechcete být. Nepřáli byste ho žádnému člověku.

Co symbolizuje bouře? Bouře je místo omezeného výhledu, je to životní situace, kdy nevidím dopředu, těžko plánuji, nevím, co bude za pár týdnů. Nutí mě žít tady a teď, nemyslet na budoucnost. Bouře je místo zvratů, jednou nahoru, podruhé dolů, žádná emoční stabilita, nevím, co se se mnou děje. Bouře je místem ztráty orientace, nemám žádný cíl, nevidím horizont, jen teď přežívám, nevím kam, jedu, ale to je jedno. Bouře je místem ohrožení, emoce jako strach a úzkost jsou vybičovány na maximum. Bouře je destruktivní, ničí to, co je, rozbíjí, neptá se, zdánlivě chaoticky naráží realita na realitu a slabší povolí. Bouře je místem radikální bezmoci, tváří v tvář bouři se nejlepší lidská snaha jeví jako nic, jako když stojíte u postele umírajícího člověka, jako když před sebou vidíte v horečce, jako když Vám velká voda odnáší věci ze sklepa, bezmoc. 

Boží grandiózně destruktivní bouře. Opět se nám tu zjevuje Boží tvář, která se nám nelíbí, nerozumíme jí. Nechceme Boha radikálních výzev a už vůbec nechceme Boha bouří. Ale, kdo jsme my, abychom určovali Boží charakter. Bůh je Bůh a my ne. 

Izraelci v průběhu dějin měli jednu podivnou vlastnost. Všechno negativní, co se dělo - všechny bouře společnosti, války, pohromy, sucha - přijímali jako důsledek svého chování (my jsme zodpovědní, byla to naše vina, vina našich otců, zhřešili jsme). Umožnilo jim to se z každé situace poučit, posunout se dál. Nezůstávali v pozici obětí, které jsou bezmocně zmítány větrem. Vždyť větrem je tu Boží duch, který má nějaký záměr. Samozřejmě, není to tak jednoduché. Takové myšlení má i svou odvrácenou stranu vyjádřenou v knize Jób, kdy přichází bouře a Jób odmítá přijmout osobní zodpovědnost za hřích, kterým by si ji přivodil. Přesto, že Bůh dá Jóbovi za pravdu, finální scény ukazují, že Jóbovi nakonec chyběla pokora před Bohem. Potkáte řadu lidí, kteří si bludně spojují negativní jevy ve společnosti sami se sebou. 

Jsou všechny bouře Božími bouřemi? Těžko říci, minimálně je to však jedna z věcí, kterou zvažujeme jako hypotézu. Nejdřív se snažíme v životní bouři přežít, potom se ptáme, co mohu změnit. 

Otázka: Jak vypadaly vaše životní bouře? Vzpomínáte si na ně? Omezený výhled, prudké zvraty emocí, ztráty orientace, ohrožení, destrukce a bezmoc. Věříte v Boha bouří? 

Modlitba: Ježíši Kriste, spolu s Tebou čteme příběh o Jonášovi a vzpomínáme si, že ty jsi Pánem nad všemi bouřemi světa. Dal jsi nám to spolu s učedníky zažít tehdy na lodi, stačí slovo, pohled, pozvednutá ruka a všechny bouře mohou být utišeny. Jen tvé tiché, mocné slovo. A přitom ne všechny bouře utišeny jsou. Boží bouře stále bouří, a my nevíme proč. Jsou Tvým hlasem k nám, ale my stále nedovedeme rozlišit jednotlivá slova znějící ve velkém větru a skřípajících prknech. Co mi Bože chceš říct? 

kazatel Dalimil Staněk