Jonáš Jonáš: Naděje (33) Jonáš 3:9 Kdo ví, snad se Bůh odvrátí a slituje, odvrátí se od svého planoucího hněvu a nezahyneme. Ninivský král má naději, že by se Bůh mohl slitovat, nepočítá s jeho slitováním automaticky, nechává Boha svobodným. Na rozdíl od Jonáše je však schopen kázat sobě i druhým o naději.
Jonáš Jonáš: Proměna (32) Jonáš 3:8 Ať se lidé i zvířata přikryjí žíněným rouchem a volají ze vší síly k Bohu, ať se každý odvrátí od své zlé cesty a od násilí, které je na jeho rukou. Pod dirigentskou taktovkou Ninivského krále voláme vzhůru, rozlišujeme vinu a měníme cestu
Jonáš Jonáš: Hlad (31) Jonáš 3:7 Vyhlásil: V Ninive, z rozhodnutí krále a jeho velmožů: Lidé ani zvířata, skot ani brav ať nic neokusí, ať se nesytí ani nepijí vodu. Půst kručením břicha odhaluje hlas naší duše, která netouží po jídle, ale po Bohu a jeho království.
Jonáš Jonáš: Pokora (30) Jonáš 3:6 Když se to dostalo k ninivskému králi, vstal ze svého trůnu, odložil svůj plášť, přikryl se žíněným rouchem a posadil se do popela. Jak vypadá pokora před druhými lidmi, před Bohem a sám před sebou.
Jonáš Jonáš: Pokání (29) Jonáš 3:5 Ninivští uvěřili Bohu, vyhlásili půst a všichni, od největšího až po nejmenšího, si oblékli žíněné roucho. Předpokladem pokání je osobní viditelná víra v Boha a vlastní vinu.
Jonáš Jonáš: Kázání (28) Jonáš 3:4 Jonáš začal procházet městem první den cesty a volal: Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno. Krátké, úderné, pravdivé slovo s výzvou mezi řádky změnilo svět.
Povídky náčelníka Studánky příběhů Přátelství (povídka) Autor: Dalimil Staněk Moudro: Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.
Povídky náčelníka Studánky příběhů Síla vzpomínky (povídka) Moudro: Doušek po doušku pij z tůňky vzpomínek. Naděje ožije, síla se obnoví. Autor: Dalimil Staněk
Jonáš Jonáš: Město (27) Jonáš 3:3 Ninive bylo velmi veliké město, na tři dny cesty. Jonáš je maličký oproti velkému městu, které se před ním jako výzva rozkládá.
Jonáš Jonáš: Zrání (26) Jonáš 3:3 Jonáš vstal a šel do Ninive podle Hospodinova slova. Jonáš dozrál, změnil se směrem zevnitř ven, drivem pro něj bylo Boží slovo a nemohl dozrát jinak, než skrze krizi, která ho na určitou dobu vyřadila z provozu.
Jonáš Jonáš: Kudy dál? (25) Text: Jonáš 3:1-2 Myšlenka: Bůh se představuje jako iniciativní, mnohomluvný, konzistentní i flexibilní. Dává nám opakované šance přijímat výzvu a změnit rozkládající se svět tím slovem, kterým Bůh změnil nás.
Povídky náčelníka Studánky příběhů Starý dobrý slib (povídka) Povídka náčelníka Studánky příběhů Moudro: "Dobré sliby jsou korytem, kterým proudí řeka tvého života." Autor: Dalimil Staněk
Povídky náčelníka Studánky příběhů Odmítnutý stud (povídka) Povídky náčelníka Studánky příběhů. Moudro: "Záleží na tobě, jestli jedovatý šíp otráví i tvé srdce." Otázka: Poznáte Biblický příběh, který se stal inspirací pro indiánskou povídku? Autor: Dalimil Staněk
Povídky náčelníka Studánky příběhů Pohled shůry (povídka) Druhá z povídek náčelníka Studánky příběhů. Moudro: "Když jsi ztracen podívej se na sebe pohledem ptáka letícího nad tvou hlavou a naslouchej hlasu člověka stojícího proti tobě." Otázka: Poznáte Biblický příběh skrývající se v povídce? Autor: Dalimil Staněk
Povídky náčelníka Studánky příběhů Vděčnost (povídka) První z pohádek náčelníka Studánky příběhů. Moudro: "Vděčný dostal mnohem víc." Otázka: Poznáte Biblický příběh skrytý v indiánské povídce? Autor: Dalimil Staněk
Jonáš Jonáš: Poslušnost (23) Jonáš 2:11 Hospodin pak promluvil k rybě a ta vyvrhla Jonáše na souš. Poslušnost ryby má být pro čtenáře zahanbující, zároveň však lidská poslušnost je jiného druhu, než poslušnost přírody.
Jonáš Jonáš: Závazek (22) Jonáš 2:9-10 Ti, kdo se oddávají klamným nicotnostem, opouštějí svou věrnost. Ale já ti budu obětovat za zvuku písně díků; co jsem slíbil, splním. Záchrana je v Hospodinu. Člověk přemýšlí tak, že do budoucnosti vysílá fantazijní představy sebe a zjišťuje jak dopadne, když se vydá po té či oné cestě.
Jonáš Jonáš: Modlitba (21) Jonáš 2:8 Když ve mně umdlévala má duše, rozpomínal jsem se na Hospodina, má modlitba pronikla k tobě do tvého svatého chrámu. Duše vyhasínající, mysl rozpomínající a modlitba pronikající.
Jonáš Jonáš: Vzhůru (20) Jonáš 2:6-7 Voda mě obstoupila až k duši, obklopila mě hlubina, chaluha ovázala mou hlavu. Sestoupil jsem k základům hor, země za mnou navěky zavřela své závory, ale ty jsi vyvedl můj život z jámy, Hospodine, můj Bože. Bůh je tím kdo útočí i chrání. Část člověka je odsouzena a umírá a část je zachráněna a pozvednuta k životu.