Církev bratrská Zlín  Naděje nad hroby, nová kniha od Josefa Škrobáka

Naděje nad hroby, nová kniha od Josefa Škrobáka

Datum publikace: 1. října 2011

Spisovatel Karel Čapek ve své knize Krakatit vkládá do úst moudrého starce, který hovoří s mladým vynálezcem nebezpečné výbušniny, mezi jiným tato slova: „Stovkou můžeš zaplatit, nebo zapálit. Když zapálíš, je to na pohled efektivnější…“ Tato věta ukazuje na závažnost toho, jak nakládám s hodnotou, kterou je život.

Život může být „materiálem“, který hoří a zapaluje. Záleží na tom, jakou jiskrou je zapálen. Je-li to jiskra závisti, nenávisti, žárlivosti, vášnivosti – je to jiskra z pekla. Ale život může být zapálen jiskrou z nebe: Hus byl zapálen poznanou pravdou. Jeho život se stal obětí, ale ...

... úryvek z knihy ... Hřích nečinnosti (J. Škrobák: Naděje nad hroby, str. 25)

„Kdo ví, co je činit dobré, a nečiní, má hřích“ (Jakub 4,17).

Spisovatel Karel Čapek ve své knize Krakatit vkládá do úst moudrého starce, který hovoří s mladým vynálezcem nebezpečné výbušniny, mezi jiným tato slova: „Stovkou můžeš zaplatit, nebo zapálit. Když zapálíš, je to na pohled efektivnější…“ Tato věta ukazuje na závažnost toho, jak nakládám s hodnotou, kterou je život.

Život může být „materiálem“, který hoří a zapaluje. Záleží na tom, jakou jiskrou je zapálen. Je-li to jiskra závisti, nenávisti, žárlivosti, vášnivosti – je to jiskra z pekla. Ale život může být zapálen jiskrou z nebe: Hus byl zapálen poznanou pravdou. Jeho život se stal obětí, shořel na oltáři, ale zapálil tisíce srdcí. Sám Pán Ježíš říká: „Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi, a jak si přeji, aby se už vzňal!“ (Lk 12,49). Známe lidi, jejichž životy zaplály jako pochodeň. V přeneseném smyslu a často i doslovně! (Savonarola, Hus, Jeroným aj.)

Pak je tu druhá možnost: zaplatit. Marie Rafajová v básni „Dukát“ popisuje, že život byl rozdroben na „měďáčky“ drobných služeb lásky, čímž neztratil svoji hodnotu! Ten „obyčejný“ život maminky, plný drobné, často neviděné práce, není znehodnocen. To, co dělá Tabita pro chudé ve sboru, bylo víc, než všechny okázalé dobré skutky. Život rozdaný nenápadně není život utracený!

Je tu však ještě třetí možnost, na kterou ten moudrý stařec v citované knize zřejmě zapomněl: nechat stovku v kapse. Ani nezapálit, ani nezaplatit. Tak to přeci udělal služebník z přečteného podobenství: ukryl peníze svého pána. Nechal si život pro sebe. Toto je největším nebezpečím křesťanů! Právě křesťané dostali ty nejvzácnější hřivny. Jsou nejbohatšími lidmi. Do jejich života mluví Bůh. Ale člověk chce žít a užít. I křesťan. Bible však varuje: „Kdo umí dobře činit a nečiní, hřeší.“

Jak je dobře stokoruně v kapse. Jenže - je to totéž, jakoby neexistovala! A mám-li své bytostné (i duchovní) bohatství jen pro sebe, jsem, jako bych neexistoval! Takový byl křesťanský sbor v Laodicei. Tamní křesťané se obešli bez cizí pomoci: „Bohatý jsem, zbohatl jsem a žádného nepotřebuji!“ To bývá největší omyl „hodného“ křesťana: nekradu, nelžu, nevraždím, nejsem násilník, ani kuřák, ani piják, ani narkoman. Pán Ježíš se však nebude ptát, co jste dělali zlého, ale co jste dělali dobrého! Pavel neprosí ve svém dopise římské křesťany, aby nedělali nic zlého. On je prosí, aby sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť. To že je pravá bohoslužba! Když vím, že můj život patří Kristu, pak ho nesmím ukrývat pod polštář sobeckého pohodlí jako zapomenutou bankovku. I tak bych ho totiž utratil v hříchu! Proto se nechejme zaměstnat Boží láskou!

 

Knihu můžete objednat na adrese: vavrajam.@quick.cz

Komentáře

Neobsahuje žádné komentáře. Pro zobrazení nebo přidání komentářů je nutné se