Špatné Velikonoce?

„Letos jsou ale špatné Velikonoce,“ ozvalo se někde za mými zády cestou domů v autobuse. Zbytek rozpravy jsem už neslyšela, navíc byl čas vystupovat, a tak už jsem se nedozvěděla, co z toho plyne a co s tím mluvčí hodlá dělat. Toto prohlášení evidentně souviselo s venkovní teplotou, silou větru a vrtochy aprílového počasí. Ruku na srdce: z jara, které se kamsi zaběhlo, není asi nadšený nikdo z nás. Kdo by se, tedy kromě alergiků, netěšil na rozkvetlé stromy a květiny a na sluníčko, které nám svléká čepice a šály…

Přesto ve vzduchu zůstává viset otázka: jak se poznají dobré a špatné Velikonoce? Lze je nějak definovat a zařídit, aby byly dobré? O Velikonocích si připomínáme, že Pán Ježíš se za nás obětoval, zemřel a třetího dne byl vzkříšen. Radujeme se z toho, že díky jeho oběti máme i my naději na vzkříšení a věčný život spolu s ním. Mám za to, že psí počasí, neumytá okna či připálený velikonoční beránek nejsou předzvěstí špatných Velikonoc. Špatné budou tehdy, jestliže nedokážeme přibrzdit a nenajdeme si čas na to, abychom se před Bohem ztišili v pokání, abychom našli cestu do společenství církve a abychom znovu vydali své životy Kristu, jehož smrt a zmrtvýchvstání si zrovna připomínáme. Chceme-li prožít dobré Velikonoce, neusilujme o věci, o které usilují pohané, ale usilujme o to, abychom znovu nalezli vzkříšeného Krista a jeden druhého.

Přeji Vám požehnané, radostné a dobré Velikonoce.

Jana K.