Církev bratrská Zlín  Blog  Pravda skrytá v mechu

Vlastnosti příspěvku

Kategorie

Historie


Pravda skrytá v mechu

Datum publikace: 3. listopadu 2016

Prožívám depku a honí se mi hlavou hlouposti, které mě ničí… Jdu si vyčistit hlavu do lesa v naději, že hříbek mě potěší. Prý rostou ve velkém. Chodím lesem křížem krážem, nikde jediného. Modlím se, za co mě napadne, a jako obvykle i za to, pokud v lese nějaký hříbek roste, ať mě k němu Pán přivede, neboť jinak nemám šanci. Na zpáteční cestě náhodou (?) udělám odbočku a říkám Pánu Bohu, kéž by mi daroval jeden jediný hříbek. Byl by to pro mě obrovský důkaz, že i kdyby mě celý svět opustil, On mě má rád, a že po tom ujištění právě hodně toužím. A ejhle - nádherný zdravý suchohříbek! Dojatě ho hladím po hlavičce a děkuji Pánu za projevený důkaz lásky. A ejhle - druhý! Opět děkuji a prosím, že kdyby byly tři, už by to stálo za smaženici. Nu, bylo jich pět. Sedím dojatě na pařezu, děkuji Pánu a každý hříbek hladím, v každém vidím Boží ujištění lásky. Pak mě napadá odložit ještě návrat domů a vyjít si do kopce travou a nízkým borem. Ve chvíli, kdy začíná být hustý a smíšený se smrčím, se chci otočit a jít zpět. Vtom vidím něco, co mně málem vyrazilo dech. Hřib! Ale jaký! To už nad Boží láskou skoro brečím. Rozhlédnu se po okolí a nacházím jich ještě dalších sedm. Velikost, jakou vidím poprvé v životě. Obrovské, nádherné. Děkuji Bohu. Touhou byl dar jednoho hříbku na důkaz lásky a mám jich třináct, z toho velkou část neuvěřitelných rozměrů. Jak je Bůh štědrý, tolik lásky… a depka je pryč.

16-10-26  hřib16-10-26 hřiby,kapesníčky

16-10-26 hřib16-10-26 hřiby v zemi 16-10-26 hřiby, já

Alena Hodoušová

Komentáře

Neobsahuje žádné komentáře. Pro zobrazení nebo přidání komentářů je nutné se