Vlastnosti příspěvku

Kategorie

Historie


Kávovar

Datum publikace: 29. září 2014

Nevím, jak vy, ale mě vždycky potěší, když můžu začínat svůj pracovní den nad šálkem horkého, napěněného cappuccina. Nejsem si jistá, na kolik mi pomáhá k probuzení dávka kofeinu, ale vůně čerstvě umleté kávy a teplo sálající z hrnečku mi vždycky navodí příjemný pocit a umocní chuť do práce. Abychom mohli v zaměstnání zažívat tyto vzácné, krátké chvilky blaha, umístil náš chlebodárce do kuchyňky stroj, který jsme brzy všichni začali považovat za samozřejmost: kávovar.

Jakkoli se může jeho přítomnost zdát samozřejmou, spolupráce s ním vyžaduje jistou dávku odvahy, energie, trpělivosti a času, který ne vždy máme. Je to stroj vrtkavý a věčně nespokojený. Dle Murphyho zákona, čím více spěcháte, tím horší je s ním domluva. Teoreticky sice funguje bezchybně, ale v praxi má bezpočet výmluv, kterými vás po ránu zkouší vytočit. Je téměř pravidlem, že vždy, když zatoužíte po šálku tmavé, voňavé tekutiny, obdaří vás jednou (a někdy nejen jednou) ze svých již trochu ohraných hlášek: „Doplnit vodu.“ „Stiskněte Clean.“ „Vysypat zbytky.“ „Doplnit kávu.“ „Cappuccino proplach.“ „Čistit“. „Zahřívá se.“ „Vyměnit filtr.“ Jak vzácné jsou chvíle, kdy s námi nelaškuje a kdy na displeji svítí slova, která chceme všichni slyšet: „Připraven.“

Zdá se, že není úplně jisté, kdo komu slouží. Kávovar nám, nebo my kávovaru? Když jsem onehdy kroutila hlavou nad tím tvrdohlavým, vzpurným strojem, napadlo mě, že s námi tomu není jinak. Když je nás někde potřeba, kolik všelijakých důvodů, byť zcela legitimních, máme a co všechno nám brání být tam, kde nás Pán Bůh chce mít? Kolikrát prostě nemám chuť, nemám motivaci, nemám čas, nemám sil... A přesto vím, proč jsem tady a co ode mě Pán Bůh čeká. A je to krásné a radostné, když na našem vlastním „displeji“ zasvítí: „Připraven.“ smile

Jana K.

Komentáře

Neobsahuje žádné komentáře. Pro zobrazení nebo přidání komentářů je nutné se