Církev bratrská Zlín  Blog  Třetí srdce

Vlastnosti příspěvku

Kategorie

Historie


Třetí srdce

Datum publikace: 16. července 2014

„Nejlstivější jest srdce nade všecko, a nejpřevrácenější. Kdo vyrozumí jemu?“ Jer 17:9, kralický překlad

Když jsem studovala na biblické škole, vzpomínám si, že nám byl tento verš bratrem ředitelem, a to nejen v hodinách věrouky či etiky, často předkládán. A nebylo to něco, co bychom zrovna chtěli slyšet. Mnozí z nás byli nedlouho věřící, plní nadšení a horlivosti. „Jak to ten Jeremjáš myslel? O kom to mluví? A vlastně má pravdu… Je tolik zlých lidí, tolik zvráceností ve světě, tolik lstí a úskoků… Ještě že jsou tady takoví slušní a bezvadní lidé, jako my… “ smile

Nikdy není snadné si připustit, že se to týká nás všech, že se to týká i mě osobně. Čím déle a více člověk poznává Boha, tím více poznává sám sebe a začíná zjišťovat, že na tom s tím srdcem něco bude. V skrytu doufá, že ostatní lidé si toho nevšimli – toho, že jeho srdce, jeho nitro, vlastně není tak krásné a čisté, jak by si přál.

Nedávno jsem narazila na citát z románu Jamese Clavella Šógun, který se odehrává v Japonsku okolo r. 1600. Zaujal mě proto, že mluví o něčem velmi podobném: „Japonci mají takové pořekadlo, že každý člověk má jedno falešné srdce v ústech, a to ukazuje světu. Druhé srdce má v hrudi, a to znají jeho nejbližší přátelé a rodina. A teprve to třetí srdce, skryté bůhvíkde, je to skutečné, pravé, tajné srdce, které zná jen on sám.“

Jak hrozivě pravdivé. Kolik věcí říkáme ze zdvořilosti, protože se to od nás prostě očekává. Kolik věcí musíme vyslovit v práci, ačkoliv si nejsme jisti, že tomu tak opravdu je – skutečně prodáváme ten nejlepší software a nabízíme to nejlepší řešení? Jde nám o zákazníkovo blaho, nebo o jeho peníze? Myslíme vážně to, co říkáme ve sboru? Fakt chceme, aby byli lidé okolo nás spaseni? Vážně Boha tak moc milujeme, jak mu to zpíváme? Jak těžko si připouštíme, jaká je realita…

S druhým srdcem je ta svízel, že ho nelze zamaskovat. Před svými nejbližšími můžeme sice zkoušet hrát divadlo, ale mají nás přečtené. Roky společného soužití, společně tráveného času s přáteli, společných radostí i starostí, ukázaly, co jsme zač. Díky Bohu za přátele, kteří nás, tedy naše druhé srdce, znají, a přesto zůstávají našimi přáteli. Na štěstí to funguje i naopak. I my známe jejich druhé srdce, jejich dobré i špatné vlastnosti, ale nebrání nám to v tom, abychom se měli navzájem rádi.

Třetí srdce je skryté bůhvíkde… vlastně Bůh ví, kde. Jeho obsah není něco, co bychom zrovna chtěli zveřejňovat. Objevují se tam všelijaké myšlenky, pocity, nápady, často nic pěkného. Kdybychom neznali Boha, kdybychom neznali Pána Ježíše, byl by to důvod k pořádné depresi a beznaději. Jenže právě fakt, že „Bůh ví“ – tedy nejen ví, kde to je a kde se to bere, ale ví také, co tam je a proč to tam je, a přesto nás miluje – nám může být velkou útěchou. Právě Jemu můžeme a máme vyznávat „obsah“ svého skrytého srdce, protože jedině On nám může pomoci s úklidem a jedině On nám může vrátit pokoj a radost. Ostatně Jeremjáš nezůstává pouze u onoho depresivního konstatování, ale dostává se i ke slovům naděje. „Dám jim srdce, aby mě poznali, že já jsem Hospodin. Budou mým lidem a já jim budu Bohem, neboť se ke mně navrátí celým srdcem“ (Jer 24:7). „Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem“ (Jer 31:33).

Jana K.

Komentáře

Obsahuje 3 komentáře. Pro zobrazení nebo přidání komentářů je nutné se