Církev bratrská Zlín  Blog  Aby mohl přijít

Vlastnosti příspěvku

Kategorie

Historie


Aby mohl přijít

Datum publikace: 1. prosince 2017

„Tak co, jak jsi připravená na Vánoce,“ zeptal se mě tuhle student v hodině angličtiny, aby řeč nestála.

No nazdar, advent na krku… probleskne mi hlavou. Letos bych ho fakt chtěla prožít, ne přežít. Rozjímat nad příchodem Kristovým, ztišit se a zkusit si něco přečíst… jednoduše udělat něco pro to, aby se mé myšlenky ubíraly tím správným směrem.

„Už máš dárky?“ vytrhne mě ze zamyšlení další, logicky formulovaná otázka, spíše řečnická, jelikož smyslem naší rozpravy na štěstí není výslech vyučující, ale spíš procvičování anglické konverzace. Čím víc prostoru k povídání dostane student, tím lépe pro nás oba, zdá se mi. Hovor se stáčí na problematiku kapr či nekapr, kde ho vzít a jak ho připravit. A co když losos?

Advent. Přichází každý rok před Vánoci a neodbytně se snaží vetřít se do našich domácností. Moc prostoru ale nedostává. Není na něj čas. Je třeba se „připravit“ na Vánoce. Seznam toho, co se všechno „musí“ do stanoveného data splnit – udělat, upéct, koupit, zařídit – si každý může sepsat sám. Nejspíš bude dlouhý a náladu vám patrně nezvedne. A to ještě určitě nebude kompletní. Nemluvě o tom, že další takový seznam se mnohým nabaluje v práci. Co vše je třeba uzavřít, aby mohl rok vůbec skončit? Jak to zvládnout a nezhroutit se? Když se z posledních sil v neděli dopoledne složíme do kostelní lavice a následně jsme nabádáni, abychom nepodléhali světu a předvánočnímu šílenství, abychom nepropadali konzumu, ale prožili čtyři neděle klidu a ztišení, nejednou se nás zmocní čiré zoufalství. Musím přiznat, že mě tyhle výzvy vždycky vytáčely. A víte, co mě na nich štve nejvíc? Že jsou opodstatněné. Legitimní. Prostě že je to pravda.

Musím. Několikrát jsem měla příležitost popovídat si s psychologem a několikrát se rozhovor stočil k otázkám: „Co to znamená, že musíš?“ „Proč musíš?“ „Kdo říká, že musíš?“ „Co se stane, když to neuděláš?“ Zkoušela jsem přesvědčivě vylíčit, jak katastrofální důsledky by mohlo mít, kdybych to či ono neudělala, nebo naopak udělala, ale oba jsme věděli, že je to nesmysl. Nestalo by se totiž vůbec nic. Ve snaze zalíbit se partnerovi, rodině, přátelům a svému okolí… a dost dobře možná taky sami sobě… si často klademe vysoké cíle. A do té smrště požadavků si dovolí vstoupit Pán Bůh se svými nároky: Vyhlížejte můj příchod. Připravte se. Ztište se. Hledejte mou tvář… jako by nechápal, že zrovna teď na to fakt není čas. Je zvláštní, že jeho nároky bez větších rozpaků smeteme ze stolu, protože musíme splnit nároky své a svého okolí. Možná je to naše podvědomí, které nám našeptává, že Pán Bůh nám odpustí spíš než lidé. Ale ruku na srdce, vážně byste se naštvali na manželku, že nezvládla napéct, nebo byste odepsali kamarádku proto, že vám letos nekoupila dárek? Proč jsme si usmysleli, že na tom záleží? Z povinností v zaměstnání se nejspíš nevyvlečeme a připravit děti o překvapení by též nechtěl nikdo z nás. Ale pro své vlastní dobro si uspořádejme priority. Horlivá snaha zavděčit se všem až do roztrhání nás k Bohu nepřiblíží a průzračně čistými okny možná bude jen lépe vidět naše duchovní a duševní vyprahlost.

Advent může být výjimečným, krásným obdobím roku. Přípravou na nové setkání s Kristem. Časem, kdy z toho řítícího se utrženého vagonu vystoupíme, zastavíme se, rozhlédneme a uvidíme skutečný život, který jsme předtím vnímali jen jako rozmazanou šmouhu. A třeba se necháme uchvátit Božím pokojem, který převyšuje každé naše pomyšlení. Kéž se nám to podaří.

 

Jana K.

 

Komentáře

Neobsahuje žádné komentáře. Pro zobrazení nebo přidání komentářů je nutné se