Vlastnosti příspěvku

Kategorie

Historie


53 rublů

Datum publikace: 19. prosince 2014

Kdo u nás byl na návštěvě, pravděpodobně ví, že se v našem domě povalují na různých místech různé mince. Támhle na poličce leží pár centů, na knihovničce jsem onehdy viděla pár jihokorejských wonů, na koberci snadno zahlédnete rubl a šťastlivec by mohl najít i anglickou libru, i když v jejím případě opravdu netuším, kde se tu vzala. Ostatní mince náš dům postupně obsazovaly v souvislosti s manželovými služebními cestami. Zdá se, že mince žijí vlastním životem – vynořují se a mizí, jak je napadne. Možná se v noci kutálejí sem a tam a hrají si s námi na schovávanou.

Onehdy jsem chtěla jejich řádění učinit přítrž a podobně jako ona novozákonní žena, která vysmýčila dům, aby nalezla ztracenou drachmu, i já jsem se jala uklízet, ale jinak: sbírat po domě mince a třídit je podle měny do krabičky od čajů, která je uvnitř rozdělena do několika přihrádek. Pomohlo to jen částečně. Pokud jde o mince uvězněné v krabičce, těm jsem křidýlka přistřihla, ale mnohým jiným se podařilo mé pozornosti uniknout a dále se objevují a mizí, jak je napadne.

Když jel před týdnem manžel do Ruska, rozhodla jsem se triumfovat a zužitkovat své úsilí. Přinesla jsem mu sáček plný rublů.

„Počítala jsem je. Je to 49 rublů a 20 kopejek. Tady máš a kup mi tam něco pěkného.“

„Na topení na chodbě jsou ještě 4 rubly,“ upozornil mě.

„No výborně. Tak to máme 53 rublů a 20 kopejek. Co se za to dá koupit?“

„Tak lístek na metro,“ opáčil. A v tu chvíli jsem pochopila, proč je mincím, které si v našem domě dělají, co chtějí, věnována minimální pozornost. Vždyť ony nemají prakticky skoro žádnou hodnotu. (Dlužno podotknout, že tento rozhovor se odehrál dva dny předtím, než se objevily zprávy o tom, jak začal rubl ještě více padat.) Takže já tady schraňuju mince, které už nevystačí ani na chleba?

A kolik dalších věcí, které mají minimální hodnotu, v životě schraňujeme? Za dveřmi jsou Vánoce a s nimi pokušení, obklopit se spoustou věcí, které jsou bez užitku nebo které nám vyloženě škodí. Tlak prostředí, v němž žijeme, je obrovský a některé přepečlivé Marty už jsou na zhroucení, protože absolutně nestíhají. Se skrytou závistí si prohlížíme Ladovy vánoční pohlednice: jak málo stačilo lidem, kteří jsou na nich vyobrazeni, ke štěstí. Pár jablíček a oříšků, vánočka, klouzačka na ledě a půlnoční v kostelíku na kopečku. Čas nejde vrátit zpátky, ale právě advent je příhodnou dobou k zamyšlení. Vždyť máme na dosah tolik věcí nesmírné hodnoty, které lze získat, aniž bychom si museli prorážet cestu nákupním vozíkem nebo, ti pohodlnější z nás, uštvat kurýry přepravních služeb. Najdeme je v Boží blízkosti, ve ztišení, ve společenství Božího lidu, v Božím slově… Nepromarněme tuto příležitost.

Jana K.

… Včera bylo na stole 30 rublů. Už tam nejsou a nejsou ani v krabičce od čajů. Je to záhada. Ale kdybyste někdo jeli do Ruska a chtěli něco na přilepšenou, dejte vědět. Já je najdu!

Komentáře

Neobsahuje žádné komentáře. Pro zobrazení nebo přidání komentářů je nutné se